Část Arktidy zasáhla extrémní horka, Sibiř naopak zaznamenává extrémní mráz. Za tyto výkyvy může především ubývání ledu - a důsledky pocítíme i ve střední Evropě.
Ve velké části Arktidy jsou nyní pozorovány extrémně vysoké teploty: až o 20 stupňů vyšší, než je v této době obvyklé. V půlce listopadu naměřili meteorologové v Arktidě teploty i kolem -5 místo běžných -25 °C a nadprůměrné vysoké teploty vydrží i na začátku zimy. Naopak výrazně chladná je Sibiř, na východě v Jakutské oblasti budou teploty v příštích dnech klesat dokonce i pod -50 °C.
Příčinou je chybějící led v Arktidě a nezvyklá cirkulace, kdy se teplý vzduch dostává na sever přes Barentsovo moře z Atlantiku, ale také přes Beringovu úžinu z Tichého oceánu. Proudění vzduchu odnáší slabý led směrem k severu a zabraňuje tak rozšíření zalednění i v jižnějších částech Arktidy. Na začátku zimy je plocha pokrytí ledem letos rekordně malá. Pevnina se v porovnání s otevřeným mořem prochlazujte výrazně rychleji.
Důsledky pro Evropu se projeví
Extrémně vysoké teploty a nedostatek ledu v Arktidě mohou ovlivňovat počasí i u nás ve střední Evropě. Menší teplotní rozdíl mezi Arktidou a vzduchem ve středních šířkách způsobí oslabení a rozvlnění polárního tryskového proudění.
K nám pak může propadnout výrazně chladný vzduch nebo naopak daleko k severu se dostane teplý vzduch od jihu. Počasí se tak stane více proměnlivé s výraznějšími výkyvy. Rozvlněné tryskové proudění se čas od času i „zablokuje“. V takovém případě výrazně chladnější, ale i teplejší vzduch zůstává na jednom místě i několik týdnů. Jak funguje úplný mechanizmus zpětných vazeb a jak se projeví oteplení Arktidy na počasí ve středních šířkách, to jsou jedny ze zásadních otázek, které si kladou současné výzkumné týmy meteorologů a klimatologů.
Tryskové proudění sloužilo i jako zbraň
Tryskové proudění neboli jet stream je silný vítr ve vyšších vrstvách atmosféry, který proudí většinou od západu na východ. Nejsilnější je polární jet, který vzniká na styku chladného polárního vzduchu s teplejším vzduchem středních šířek ve výšce mezi 9 a 12 km a dosahuje rychlostí i kolem 200 km/h. Ve Sluneční soustavě jsou pak nejsilnější trysková proudění pozorována na Jupiteru.
Za druhé světové války využívali tryskové proudění Japonci, kteří vypouštěli balóny s bombami a doufali, že silný vítr odnese takzvané ohnivé balóny až do Ameriky. Shodou okolností jeden z balónů zasáhl i elektrické vedení v Hanfordu ve státě Washington. Následný zkrat dočasně vyřadil z provozu jaderný reaktor, který sloužil k výrobě plutonia do atomové bomby shozené na Nagasaki. Japonci tak vytvořili první interkontinentální zbraň, byť s velmi malou efektivitou.
Od roku 1952 si tryskové proudění zvykly využívat i letecké společnosti. Cestu po směru proudění dokáže vítr urychlit až o třetinu, navíc výrazně šetří letecké palivo.
