Dřevěná studna, kterou archeologové našli při záchranném výzkumu pod budoucí dálnicí D35 u Ostrova v Pardubickém kraji, je nejstarší pravěká dřevěná struktura na světě. Potvrdil to dosavadní výzkum archeologů, kteří ji datují do let 5256 až 5255 před Kristem. Řekl to ředitel Archeologického centra Olomouc Jaroslav Peška. Studnu nyní odborníci konzervují a dělají další analýzy. Po ukončení výzkumu bude objekt k vidění ve Východočeském muzeu v Pardubicích.
„Potvrdilo se jak dendrochronologickým, tak radiokarbonovým datováním, že skutečně je to v této chvíli nejstarší pravěká dřevěná struktura, která je známa. Protože nic staršího takto datováno zatím není, můžeme ji označit za nejstarší na světě. Bude to zřejmě záležitost dočasná, ale zatím to prvenství této studni musíme přiznat,“ uvedl Peška.
Jak přesná je dendrochronologie:
Pro archeology má nález studny veliký význam, a to nejen kvůli jejímu stáří, ale i díky vyspělé technologii, kterou byla postavena. „V rozích byly dřevěné kůly, které byly vydrážkované, a do těchto drážek se dávala opracovaná prkna. Podle dosavadních archeologických nálezů jsme si mysleli, že tato technika byla použita až někdy v době bronzové a později, například v době římské. Nyní už víme, že byla používána i tímto neolitickým lidem. Takže nejen stáří, ale i vyspělá technologie je velmi zajímavá až omračující. S tím skutečně nikdo nepočítal,“ uvedl Peška.
Pravěká studna promlouvá o své době
Studnu postavenou z dubových kmenů objevili archeologové v katastru Ostrova na Chrudimsku. Studna byla hluboká asi 140 centimetrů, její půdorys měl rozměry 80 krát 80 centimetrů. Její neolitičtí tvůrci dřevěné prvky opracovali nástroji z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva.
Studna podle Pešky nebyla nalezena na území žádné osady, byla izolovaná; osadu budou odborníci teprve hledat. „Předpokládáme, že příslušná osada by mohla být někde nedaleko. Tamní území je pro výstavbu podobných zařízení vhodné, byl tam dlouhodobě podmáčený terén. Také při našem výzkumu i v tomto období bez vláhy jsme museli vodu těsně vedle studny neustále odčerpávat,“ doplnil Peška.
Výzkum podle ředitele olomouckého archeologického centra pokračuje, unikátní studna se nyní konzervuje. Paralelně s konzervací budou vědci dělat další analýzy, zejména přírodovědné.
„Nyní pracujeme na mikromorfologii studny, na rozboru určitých chemických látek, které by tam mohly být obsaženy a mohly by nám ukázat, jak tehdy vypadalo kolem studny přírodní prostředí,“ doplnil ředitel Archeologického centra Olomouc. Po ukončení výzkumu by se měla stát zhruba do dvou let součástí expozice pardubického muzea.
Je opravdu nejstarší?
Výsledky tohoto výzkumu vyšly v odborném časopise Journal of Archaeological Science. Podobných studní existuje více, jen v Evropě se ví asi o čtyřiceti ze stejného období. Je možné, že řada z nich je ještě starší než ta od Ostrova. Například studna v maďarském Sajószentpéteru pochází možná z let 5400 až 5200 před naším letopočtem a stáří studny z Tiszakürtu ve stejné zemi se odhaduje dokonce na dobu mezi roky 5600 a 5400 před naším letopočtem.
Tyto struktury ale byly zatím prozkoumané jen radiokarbonovou metodou, která není dostatečně přesná. Neproběhlo ještě dendrochronologické datování. Výsledky jejich zkoumání tedy nejsou zatím natolik spolehlivé, více se bude vědět až po dendrochronologických výzkumech.
