Spojené království formálně opustí Evropskou unii zhruba v prosinci 2018, uvedl v blogu ministr pro brexit David Davis. Článek 50 Lisabonské smlouvy o reformě EU chce navíc Londýn aktivovat už na sklonku letošního roku. Davisův pohled na výstupové rozhovory se shoduje s představami premiérky Theresy Mayové, která již dříve řekla, že aktivaci článku 50 neočekává před koncem letošního roku.
Podle Davise si přípravy vyžádají jistý čas. „Celý proces by měl být dokončen tak, aby článek 50 mohl být spuštěn před koncem letošního roku nebo na začátku roku příštího,“ napsal. Do prosince 2018 pak očekává formální odluku od Unie. V roce 2020 před parlamentními volbami budou podle něj konzervativci schopni ukázat voličům první úspěchy hospodářství, které bude zaměřeno na globální obchodování.
K otázce přístupu na jednotný unijní trh Davis uvedl, že by bylo ideální, kdyby Británie pokračovala s Unií v bezcelním obchodování. To osobně považuje za pravděpodobné, i když očekává, že vyjednávání budou provázet spory. „Jakmile evropské země zjistí, že se ve věci kontroly našich hranic nechystáme ustoupit, budou chtít jednat podle svých vlastních zájmů,“ předpokládá Davis.
Unijní představitelé prohlašují, že Londýn si může přístup na jednotný trh udržet jen, pokud bude souhlasit s jeho čtyřmi pilíři, a to svobodou pohybu lidí, služeb, zboží a kapitálu. To se však vylučuje s předpokládaným omezením migrace na Ostrovy.
Další překvapení Mayové: Govexit. Výrazná tvář odchodu z EU ve vládě nebude
Dosavadní britský ministr spravedlnosti Michael Gove nebude mít ve vládě Theresy Mayové žádnou kabinetní funkci. Byl přitom po boku někdejšího starosty Londýna a nynějšího šéfa diplomacie Borise Johnsona jedním z hlavních představitelů kampaně za vystoupení Británie z EU. Dokonce kandidoval na předsednickou funkci, dostatečnou důvěru konzervativců však nezískal.
Osud Govea média ostře sledují, neboť do poslední chvíle podporoval Johnsona, poté však překvapivě oznámil vlastní kandidaturu na premiérský úřad, ačkoli ji do té doby odmítal. Johnson se nakonec rozhodl do souboje nevstoupit, což mnozí vysvětlují tím, že to byl následek Goveovy zrady.
Spolu s Govem se Mayová rozloučila také s ministrem kultury, médií a sportu Johnem Whittingdalem a ministryní školství Nicky Morganovou. Morganová již na Twitteru uvedla, že je zklamána, že nebude ve funkci pokračovat.
Mayová už včera oznámila jména pro nejklíčovější pozice ve své vládě. Nejvíce rozporuplné reakce vyvolal nástup Johnsona do čela diplomacie, resort financí bude mít na starosti dosavadní ministr zahraničí Philip Hammond.
Ministrem, který bude mít v gesci záležitosti ohledně brexitu, se stal David Davis. Dosavadní europoslanec je znám svými euroskeptickými postoji, před referendem se nechal slyšet, že „nastal čas, aby Británie konečně vzala svůj osud do vlastních rukou“.
Dříve prohlásil, že se zahájením vyjednávání podmínek odchodu Británie z EU není třeba spěchat. Podle něj by Británie mohla vystoupit kolem prosince 2018.
Stejně jako v předchozí Cameronově vládě, kde funkci ministryně vnitra zastávala Theresa Mayová, bude v čele resortu žena – Amber Ruddová. Ministrem obrany zůstává Michael Fallon, v čele zdravotnictví bude nadále Jeremy Hunt. Resort školství povede Justine Greeningová, další ženu v kabinetu představuje nová ministryně spravedlnosti Lizz Trussová.
Na ministerstvo dopravy zamíří Chris Grayling, kterého deník The Daily Telegraph označuje za pravou ruku Mayové. Rezort práce a sociálních věcí povede Damian Green. Někdejší konkurentka Mayové v boji o premiérské křeslo Andrea Leadsomová získala v nové vládě post ministryně životního prostředí.
Schulz: Složení britské vlády bohužel pomůže straně, nikoliv Británii
Šéf Evropského parlamentu Martin Schulz ostře kritizoval složení vznikající britské vlády. Je podle něj sestavována hlavně v zájmu udržení jednoty Konzervativní strany, ne s ohledem na budoucnost Británie.
„Spojené království musí rozbít začarovaný kruh, který má přímé dopady na zbytek Evropy,“ řekl Schulz, jehož citovala agentura AFP. Výběr ministrů podle něj vypovídá o tom, že má sloužit „udržení vnitřní soudržnosti Konzervativní strany“ a méně se zaměřuje na budoucnost Británie.
