Sobibor – 14. října 1943 vypukla v nacistickém vyhlazovacím táboře Sobibor vzpoura, v jejímž důsledku se z tohoto ostře střeženého zařízení podařilo utéct zhruba třem stovkám vězňů. Spolu s povstáním v Treblince v srpnu 1943 se jednalo o jeden z nejúspěšnějších masových útěků z vyhlazovacích táborů za druhé světové války. V následujících dnech byla ale řada z vězňů chycena a na místě zastřelena. Konce války se dožilo pouze 46 osob, jež se do masového útěku zapojily.
Vyhlazovací tábor poblíž východopolské vesnice Sobibor nechali nacisté vybudovat na jaře roku 1942. Vznikl v rámci Operace Reinhard, jak se nazýval plán na likvidaci polských Židů. Vězni v Sobiboru nuceně pracovali v dílnách nebo sloužili vyššímu personálu, další asistovali při svlékání příchozích. Tři stovky z nich odklízely mrtvé z plynových komor a pomáhaly je pohřbívat. Zvláštní tým tvořili „zubaři“, kteří mrtvým obětem vytrhávali z úst zlaté zuby. Zůstat v pracovních skupinách zvládli jen zdraví a silní jedinci, slabí a nemocní končili v plynových komorách.
Po třech měsících provozu se zjistilo, že kapacita plynových komor nevyhovuje, proto byla činnost tábora na dva měsíce přerušena a ke stávajícím třem plynovým komorám přibyly ještě tři nové. Kapacita se tak zvýšila na 1 200 osob, které mohly být usmrceny najednou.
Vzpouru začali plánovat bývalí sovětští vojáci
„Předtím docházelo spíše k akcím jednotlivců, ovšem v září 1943 přišla do Sobiboru nová síla odporu, když do tábora dorazila skupina 2 000 minských Židů a v rámci této skupiny i 100 sovětských zajatců. Byli to vojáci, kteří měli sílu a uměli to se zbraněmi. Jejich vůdcem se stal Saša Pečerskij, hlavní organizátor povstání,“ popsala Gabriela Havlůjová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Pod vedením Pečerského se vytvořily skupinky vězňů, které nalákaly jednotlivé dozorce do dílen pod záminkou, že pro ně mají lepší zboží, které našli v kufrech zavražděných Židů. „Útok začal v 16:00, kdy v krejčovské dílně zarazili sekeru do hlavy prvnímu z dozorců,“ popsala Havlůjová. Celkem bylo zabito 11 dozorců. „Dvě stě deset ukrajinských dozorců se ocitlo bez vedení, nastal zmatek a neorganizovaný útěk. Vězni původně plánovali, že proběhnou hlavní branou, ale bylo složité dostat se přes trojitou bránu z ostnatých drátů. Nakonec udělali díru v plotě,“ řekla Havlůjová.
Konce války se dožilo jen 46 uprchlíků
Kolem Sobiboru bylo minové pole, takže řada vězňů zemřela hned po úniku, ovšem zhruba třem stovkám uprchlíků se i přes palbu strážných a výbuchy nášlapných min podařilo doběhnout do nedalekého lesa. V následujících dnech byla část z nich chycena a na místě zastřelena. Podle stránek Muzea bývalého vyhlazovacího tábora Sobibor se konce války dožilo pouze 46 osob, jež se do masového útěku zapojily. „Ani vězni, kterým se podařilo utéct, neměli vyhráno. Hledali úkryt, stravu, ale v okolí žili jen Poláci, kteří jim nerozuměli a báli se o sebe. Proto mnozí nedostali po útěku dostatečnou podporu. Následně přijely posily SS, které lidi na útěku hledaly,“ přiblížila Havlůjová.
V roce 1987 byl útěk ze Sobiboru zfilmován. V britském snímku mluvili všichni anglicky, ale ve skutečnosti byla komunikace v táboře velkým problémem. Byli zde Židé z Československa, Polska, Holandska, Francie a byl potřeba prostředník.
Němci následně rozhodli, že Sobibor zničí. „Sobibor i Treblinka byly zavřeny a tím pádem byly zachráněny stovky, možná tisíce Židů. Podle údajů sobiborského muzea zemřelo v táboře za celou dobu jeho existence 170 až 250 tisíc osob,“ uzavřela Havlůjová.
