Berlín - V Německu se otevřela putovní výstava, která odhaluje jednu z takřka neznámých kapitol nacistických koncentračních táborů. Po desetiletích mlčení přináší svědectví žen, které dozorci donutili k nucené prostituci za ostnatým drátem. S nápadem udělat z vězeňkyň prostitutky přišel osobně šéf SS Heinrich Himmler.
Hlad, mučení, všudypřítomná smrt. Teď přibyl do mozaiky hrůz koncentračních táborů další kamínek - sexuální zneužívání. „Musely jsme přijmout 7 až 8 mužů denně,“ vzpomíná vězeňkyně donucená k prostituci, paní B. „Šlo o to povzbudit vězně k tvrdší práci. Za ni dostávali kupony, které mohli využít k návštěvě nevěstince,“ konstatoval historik Robert Sommer.
Takzvané speciální stavby, jak nacisti oficiálně říkali nevěstincům, vznikly celkem v deseti koncentračních táborech – třeba i v Sachsenhausenu. Stál přímo u budovy, kde se skladovala těla mrtvých vězňů.
Dvě hodiny každý večer a celé nedělní odpoledne musely být ženy k dispozici vězňům. Každý měl na návštěvu patnáct minut. Vše probíhalo pod dohledem dozorce. „Jen velmi malá část vězňů ale byla vůbec v takovém fyzickém stavu, aby do nevěstince šli. Odhaduje se, že to bylo méně než procento,“ podotkl Sommer.
Pro celkem 200 vězeňkyň zavlečených do nevěstinců to byl přesun z jednoho pekla do druhého. „Podvolily jsme se osudu. Pořád to bylo lepší než zůstat v Ravensbrücku. Tam bych určitě nepřežila,“ míní paní B.
Po válce následovalo mlčení - styděli se postižené ženy i jejich návštěvníci. „Ani jediná z žen nedostala odškodnění, protože o tom všichni mlčeli, včetně zneužitých žen. Je to součást širšího problému: sexuálního násilí ve válce,“ konstatovala historička Insa Eschenbachová.
Japonci udělali za války sexuální otrokyně z možná až 200 tisíc asijských žen. V Jugoslávii nebo Rwandě se systematické znásilňování statisíců používalo jako nástroj genocidy. Teprve před čtyřmi lety ho OSN uznala za válečný zločin. Omluvy za své utrpení se ale nedožila jediná sexuální otrokyně z nacistických koncentračních táborů.
