Ukrajině v boji proti ruským okupantům už skoro dva roky pomáhá český dobrovolník Milan Švrčina. Chtěl být příkladem pro své žáky, které až do války učil v české škole. U památníku zabitým vojákům v centru Kyjeva, na pozadí nesčetného počtu vlaječek za každého padlého, mluvil o vlažné pomoci Západu, ukrajinských obětech i o smyslu života, který se mu ve válce podařilo najít. Rozhovor s českým příslušníkem Mezinárodní legie v Kyjevě natočil zpravodaj ČT David Miřejovský a kameraman Vojtěch Hönig.
Svrčina se domnívá, že Ukrajinci svými životy vykupují letargii Západu, který se „měl rozhoupat daleko dřív“ a oni za to nyní platí krví. Podivil se také nad tím, že po dvou letech (války) má Rusko násobnou převahu v „artilerii“, když je Západ považován za nejlepší a nejbohatší.
Když byl před rokem a půl přímo na frontě, tak si sám myslel, že válka skončí dříve. Místo toho je ale podle českého dobrovolníka situace nyní kritická a „je tu chvíle, kdy se rozhoduje, co bude dál.“
Zmínil rovněž, že spolu s malou českou firmou vypracovali komplet balistické ochrany, který má chránit boky, záda, stehna i rozkrok při minovém výbuchu. „V březnu začne sériová výroba tohoto kompletu,“ dodal.
V rozhovoru se zamýšlel i nad básní Závěť ukrajinského poety Tarase Ševčenka a nad duchovními věcmi, „které tady člověka drží“.
