Protinacistické povstání, které vypuklo ve Varšavě před 80 lety, 1. srpna 1944, bylo jednou z největších ozbrojených akcí proti Němcům v okupované Evropě. Vyžádalo si ohromné lidské a materiální ztráty a skončilo kapitulací povstalců 2. října 1944. Lví podíl na jeho selhání měli Sověti, kteří navzdory slibům povstalcům nepomohli a nechali odpor utopit v krvi. Během 63 dnů bojů zahynulo asi osmnáct tisíc povstalců a podle různých odhadů až 250 tisíc civilistů. Německá armáda ztratila asi dvacet tisíc vojáků. A Varšava, z níž muselo odejít asi 700 tisíc lidí, zůstala ležet v troskách. Nacistický diktátor Adolf Hitler ji za trest nařídil srovnat se zemí, podařilo se to asi z 85 procent. Významné výročí si ve čtvrtek Polsko připomíná.
Varšavské povstání stálo život až čtvrt milionu lidí
3 minuty
Horizont ČT24: Před osmdesáti lety začalo Varšavské povstání
„Neudělat to by znamenalo pomáhat nepříteli. Bylo skutečně nutné vystoupit a pokud možno veškerými dostupnými prostředky přispět k osvobození, přispět k porážce toho společného nepřítele,“ vysvětlil mentalitu Varšavanů v Událostech, komentářích historik Tomáš Jakl.
V den, kdy si Polsko připomíná kulaté výročí začátku varšavského povstání, zemřela jeho dosud nejstarší účastnice Barbara Sowová. Podle polských médií o tom informovalo sdružení BohaterON.
Sowová, známá pod přezdívkou Basia (Bára), se do odboje proti nacistům zapojila v lednu 1940, tedy několik měsíců po začátku druhé světové války. Účastnila se tajných kurzů pro zdravotníky a po vypuknutí varšavského povstání působila v lazaretech určených pro zraněného bojovníky.
Vyznamenání od Dudy
Dnes po celém světě žije 367 účastníků povstání. Jedním z nich byla Anna Duszkewiczowá, která se jako šestnáctiletá dívka od prvního dne aktivně zapojila do bojů. „Měli jsme dobýt kasárna. Už první den mnoho lidí zemřelo. Bohužel se nám je dobýt nepodařilo,“ vzpomínala. Za tehdejší nasazení – její i dalších účastníků – jim polský prezident Andrzej Duda předal státní vyznamenání.
To Zbygniew Klenowicz jako čtrnáctiletý zásoboval bojující jednotky. Po válce ho komunistický režim za účast v povstání perzekuoval. „To, co se mi dnes stalo, je asi můj největší životní sen,“ uvedl po obdržení vyznamenání.
Zpravodaj ČT Andreas Papadopulos ve čtvrtek krátce po poledni informoval, že polský prezident Duda u jednoho z památníků připomínajících povstání ráno mimo jiné prohlásil, že tato událost je „morálním základem polské suverenity a nezávislosti“.
„Promluvil také premiér Donald Tusk. Po problémech s financováním klíčové instituce, Muzea Varšavského povstání, slíbil organizaci finanční injekci ve výši přibližně půl miliardy korun,“ upřesnil Papadopulos s tím, že v 17 hodin bude celé Polsko držet minutu ticha a večer by s projevy měli vystoupit další politici včetně starosty Varšavy.
3 minuty
Zprávy ve 12: Zpravodaj ČT Papadopulos k připomínkám 80. výročí protinacistického Varšavského povstání
Při povstání byla zdecimována elita polského národa, respektive to, co z ní zbývalo po pěti letech teroru. Mezi mrtvými civilisty i bojovníky měli značné zastoupení mladí lidé a inteligence, kteří tvořili většinu příslušníků bojových jednotek. Rozdrcení povstání zároveň znamenalo téměř úplné zničení centrálních struktur polského podzemního státu a Zemské armády (AK); tyto organizace tak v klíčovém okamžiku přestaly být konkurenceschopným oponentem nastupující komunistické moci.
Protiněmeckou vzpouru ve Varšavě vyprovokovaly zprávy o blížící se Rudé armádě. Její organizátoři předpokládali, že polská Zemská armáda zaujme pozice, které opustí německá vojska, a vůči Rudé armádě bude vystupovat jako suverénní partner. Cílem povstání, do kterého se ve Varšavě zapojilo až padesát tisíc bojovníků (bylo součástí Akce Bouře, která zahrnovala povstání napříč celým Polskem), bylo ustavit ještě před příchodem Rusů legitimní polskou správu a zamezit dosazení loutkové vlády dirigované z Moskvy.
Sovětská zrada
Rudá armáda navíc v druhé půli července shazováním letáků přesvědčovala Varšavu, aby se Němcům postavila. Pokud by povstalci volání nevyslyšeli, mohli by je Sověti následně označit za zrádce a zbabělce.
Nakonec však Moskva nestála o to, aby musela řešit prozápadně naladěnou Varšavu. Proto, ačkoliv už v červenci 1944 byli na dohled města, zastavili Sověti svůj postup a polským povstalcům, slibům navzdory, nepomohli. Rusové dokonce odmítli žádost povstalců o zbraně a střelivo.
Historik Jan Rychlík ve vysílání ČT24 ve čtvrtek připomněl, že nejen, že Rudá armáda povstalcům nepomáhala, ale v řadě případů jejich struktury vyloženě likvidovala. „Na územích východně od Varšavy probíhala místní povstání, jejich průběh ale ukázal iluzornost představ velení Zemské armády. Ve většině případů to dopadlo tak, že po osvobození měst Sověti Zemskou armádu odzbrojili a vůdce pozavírali, nebo rovnou zastřelili,“ popsal Rychlík.
GALERIE
Historici k výročí Varšavského povstání
V roce 1944 přitom bylo již jasné, že Rudá armáda odmítá koordinaci s veškerými hnutími odporu v Evropě. „Nicméně to nebránilo moskevskému vysílání, aby vyzývalo Varšavany k povstání,“ řekl Jakl. „Stalin vždy rád využil jakékoli možnosti, kdy mohl dát Němcům příležitost, aby pobíjeli jeho spojence,“ podotkl.
Německá armáda, disponující ohromnou materiální převahou, zprvu hodlala povstání zlomit bestiálními vraždami civilistů včetně nemluvňat a ošetřovatelek, nasadila i těžké zbraně a letectvo. Později kvůli neutuchajícímu odporu Poláků, za které bojovaly i ženy a děti, a velkým ztrátám německé velení souhlasilo, že bude se zajatci zacházeno v souladu s Ženevskými konvencemi, a umožnilo tak povstalcům kapitulovat. Příměří bylo vyhlášeno 2. října, kapitulace vstoupila v platnost časně ráno 3. října 1944.
9 minut
Události, komentáře: Historik Tomáš Jakl o varšavském povstání
Rudá armáda, která Polsko přepadla spolu s wehrmachtem v roce 1939 a až do německého útoku na Sovětský svaz okupovala východní Polsko, kde zavedla brutální teror, zničenou Varšavu osvobodila až v lednu 1945. Pro mnoho Poláků její příchod neznamenal vysvobození, ale začátek nové nesvobody.
Varšavské povstání se uskutečnilo téměř rok po vypuknutí povstání Židů ve varšavském ghettu. Tehdy v dubnu 1943 se asi 750 nedostatečně ozbrojených Židů postavilo oddílům nacistické SS. Reagovali tak na masové transporty z Varšavy do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Vzpoura skončila v polovině května a ghetto bylo během té doby srovnáno se zemí. Téměř všichni jeho obyvatelé zemřeli nebo byli posláni do koncentračních táborů. Uniklo jen velmi málo lidí.
Steinmeier: Němci nesmí zapomenout
U příležitosti výročí tragédie dorazil s předstihem do Varšavy německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Podle něj si je jeho země vědoma historické odpovědnosti za činy, které její představitelé spáchali během druhé světové války. Podle agentury DPA se setkal mimo jiné s žijícími účastníky povstání a řekl jim, že Němci na události „nesmějí zapomenout“. Za Česko se připomínkové akce účastnil ministr kultury Martin Baxa (ODS).
Steinmeier v minulosti v Polsku už několikrát prosil o odpuštění za zvěrstva, která němečtí nacisté spáchali. V současnosti je však teprve druhým německým prezidentem po Romanu Herzogovi, který navštěvuje Varšavu v době výročí tamního povstání proti nacistické okupaci.
„Probouzí to v nás Němcích hanbu, že naše země bude na věky svázaná s bolestí a utrpením uvaleným na Poláky, milionkrát a stále dokola,“ řekl tehdejší prezident Herzog ve Varšavě v roce 1994 při návštěvě, kterou mnoho Poláků vnímalo jako kontroverzní. Měli za to, že je stále „příliš brzy“, píše server Deutsche Welle.
