Před čtyřiaosmdesáti lety útokem německých jednotek na polskou posádku na poloostrově Westerplatte začala druhá světová válka, nejkrvavější konflikt v dějinách, který stál desítky milionů životů na bojištích i mimo ně. Podle historika z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Petra Koury je třeba mít pro pochopení toho, proč válka vypukla, přehled o situaci v tehdejší Evropě. Jedním z faktorů byla i celospolečenská frustrace. Výjimkou ale v tomto ohledu byli dle Koury Češi, kteří se na válku těšili. „Věřili, že Německo bude brzy poraženo a oni získají zpět svůj stát,“ poznamenal.
Krátce před rozbřeskem 1. září 1939 napadlo nacistické Německo bez vypovězení války sousední Polsko. Šlo o reakci na útok na svůj vysílač u Gliwic, který ale sami Němci zinscenovali.
Početně menší a hůře vyzbrojená polská armáda nedokázala útoku dlouhodobě čelit. Poté, co Francie a Británie nedostály svým závazkům a proti Polsku zaútočil i Sovětský svaz, Varšava koncem září kapitulovala. Útok na Polsko, během něhož si německá generalita v praxi ověřila prvky takzvané bleskové války, byl událostí, která odstartovala druhou světovou válku.
Aby člověk pochopil, proč druhá světová válka vypukla, musí mít přehled o situaci v tehdejší Evropě, podotýká historik Koura. „Vítězí populistické totalitní režimy, v prvé řadě nacistické Německo, ale i etablovaný Sovětský svaz,“ připomněl. Lidé byli podle něj zklamaní z tradiční politiky, lze také hovořit o krizi demokracie.
Češi se podle Koury na válku těšili
„Evropa má za sebou také hospodářskou krizi, takže lidé jsou zklamáni i z toho, že stát jim nepomohl tak, jak doufali. Proto se upínají k těmto režimům, které často nabízejí jednoduchá řešení,“ doplnil historik kontext.
Nálada ve společnosti na konci třicátých let dvacátého století nebyla dobrá, lidé byli dle Koury frustrovaní. „Výjimkou jsou trochu české země, kde byl tehdy už vyhlášený Protektorát Čechy a Morava,“ poznamenal s tím, že Češi byli tehdy asi jediní, kteří se na válku těšili.
„Očekávali, že Německo bude poraženo, mysleli si, že Německo je ekonomicky slabé. To bylo tak trochu zdání vyvolané tím, že němečtí vojáci v březnu 1939 vzali v Praze útokem lahůdkářství a cpali se šlehačkou, kterou pět let v Německu neviděli,“ popsal historik. Češi tak věřili, že Německo bude brzy poraženo a oni získají zpět svůj stát.
Češi podle Koury věděli, že válka přijde, jen netušili kdy. „Proto Edvard Beneš, když odcházel do exilu na podzim 1938, tak hovořil o svém plánu, kterým bylo, že demokracie zvítězí a Německo bude poraženo. Jen se nevědělo, kdy a jak dlouho to bude trvat,“ sdělil.
Dohoda z Versailles
Co se samotného Německa týče, klíčovou byla dle Koury Versailleská dohoda z roku 1919. Smlouvou bylo Německo označeno za viníka první světové války, bylo nuceno vzdát se asi třinácti procent svého území, ztratilo všechny kolonie, omezena byla jeho armáda a bylo nuceno platit vysoké válečné reparace.
Smlouvu z Versailles většina Němců vnímala podle historika jako velké ponížení. „Dokonce i lidé, kteří nesouhlasili s první světovou válkou, s tím militaristickým režimem. Byli to intelektuálové, dokonce i někteří Židé,“ ujasnil historik.
„Adolf Hitler pak přichází s tím, že dohodu z Versailles zruší, nerespektuje. Když tyto kroky dělá, má podporu značné části společnosti,“ dodal.
Koura: Pilsudski věděl, že Polsko je v „kleštích“
V Polsku tehdy panoval režim založený Józefem Pilsudským, který je považován za obnovitele polské státnosti po roce 1918. Zvítězil nad bolševickou Rudou armádou v bitvě na Visle v roce 1920 a v polovině dvacátých let plně kontroloval politickou scénu.
„Pilsudski v roce 1935 umírá, takže vládnou jeho nástupci. Pilsudski byl voják, (…) uvědomoval si, že Polsko je v kleštích. Z jedné strany nacistické Německo a z druhé Sovětský svaz,“ uvedl Koura.
Pilsudski podle Koury věděl, že Polsko nemůže válku s těmito dvěma režimy vyhrát. „Dokonce říkal svým vojákům, ať nikdy nechodí do války s Německem, protože ji bez něho prohrají. A k tomu skutečně v roce 1939 došlo.“
Pilsudski také podporoval židovskou migraci z Polska. Věděl, že pokud část země obsadí Němci, budou vůči Židům postupovat velmi krutě, vysvětlil Koura.
Nutno také zmínit, že Adolf Hitler tažení na Polsko plánoval zahájit už 26. srpna. O den dříve ale Británie písemně potvrdila své garance polských hranic a diktátor rozkaz k začátku operace odložil.
„Když se přeneseme už do srpna 1939, v pohraničních oblastech dochází ke konfliktům mezi Polskem a Německem. Připomíná to konflikty v roce 1938 v československém pohraničí a vrcholí to tím útokem na vysílač v Gliwicích,“ popsal historik.
Zatýkání v Protektorátu
Němci v Protektorátu tedy už během srpna připravovali dle Koury seznam lidí, kteří měli být po vypuknutí války zatčeni. „Očekávali, že dojde k nepokojům, že by mohly být i demonstrace. Proto zatýkali známé osobnosti veřejného života, o kterých se domnívali, že by demonstrace mohly iniciovat,“ uvedl.
Zatčen byl například malíř Josef Čapek, novinář Ferdinand Peroutka či novinářka a senátorka Františka Plamínková, která však nakonec byla na základě intervence ze zahraničí propuštěna. „Značná část lidí zatčených 1. září 1939 putuje do koncentračního tábora Buchenwald, kde jsou jako takzvaní rukojmí.“
Zatýkaných lidí bylo dle Koury tolik, že je gestapo ani nezvládalo odvážet svými auty. Pro zatýkané si tak jezdili i taxíky.
