Ciudad de México – Drogové násilí panující v Mexiku změnilo tvář země k nepoznání. Narkomani tu zpívají o násilí, o síle svých šéfů, skupin a kartelů. Pozměňují tak španělštinu na takzvanou narkošpanělštinu. Vyhrožují svým rivalům a štědře jim za to platí. A to penězi, které pocházejí z narkobyznysu. Pro zchudlé Mexičany je život a moc pašeráků často idylou. Narkomani mají drahá auta, značkové oblečení a žijí v luxusu, mnoho mladých lidí se to snaží napodobovat.
„Nepřátele a protivníky varujeme. Neodejdeme odsud. Jsme sebevrazi, hrajeme si se životem. Jsme krutí, a tak i zabíjíme.“ Tak zní některé z písní narkomanů. Písně ve stylu narcocorrido slaví už přes tři dekády své existence. Severomexické tradiční balady nazývané corridos se pro šéfy pašeráků staly prostředkem, jak oslavovat svoje výhry. Pochvalné ódy na zločince sice některé mexické státy už před více než deseti lety zakázaly. Od té doby ale vznikly stovky nových.
Stovky dolarů dávají narkomani za oblečení a tisíce za pohledné a nákladné společnice. I ty musí mít svůj styl. Narkošpanělština má ale i mnoho méně lákavých termínů. Z původního slova „manta“, bavlněné látky nebo deky, se v drogovém slovníku stal vzkaz úřadům, prezidentovi, obyvatelům nebo konkurenčním pašeráckým bandám. Veřejnosti zase vzkazují, ať nechodí do ulic, jestli nemá proč. Narkomani to v nich očistí od kartelu Los Zetas. Začnou prý policií v Najaritu, která pro ně pracuje.
Pašeráci nechávají vzkazy na viditelných místech ve městě, u obětí nebo rovnou na jejich těle. Mnohdy je narkomanta falešná, aby osočila rivaly a upoutala na ně pozornost mexické armády a policie. A tak jedno prohlášení následuje druhé, popírá ho nebo upřesňuje.
