Washington - Spojené státy se spolu s Ruskem brání likvidaci posledních známých zásob smrtelného viru pravých neštovic. Virus je totiž podle obou zemí nutný pro výzkum související s bojem proti terorismu. Volně se šířící chorobu se přitom v populaci povedlo vymýtit už před více než třiceti lety. Někteří experti však tvrdí, že virus by se dal velice jednoduše využít jako mocná biologická zbraň.
Budoucností zásob biologických vzorků se teď začne zabývat Světová zdravotnická organizace (WHO). Poslední vzorky živého viru jsou v přísně střežených mrazících skříních v Centru pro prevenci a kontrolu chorob v americké Atlantě (CDC) a v ruské laboratoři v Novosibirsku.
Američani tvrdí, že je potřebují pro vývoj nových léků a vakcín nutných pro případný biologický útok či únik viru z nějakých neznámých zásob. „Zastáváme názor, že potřebujeme vzorky virů, abychom byli připraveni na budoucnost,“ řekl vysoce postavený zástupce administrativy USA.
Podobný postoj zastává i Moskva, a je tak pravděpodobné, že na jednáních Světové zdravotnické organizace podpoří americkou pozici. Obě země ale o svém pohledu na věc budou muset přesvědčit další členské státy, které se obávají krádeže virů či jejich náhodného úniku.
Indický virolog Kalyan Banerdží:
„Je to tatáž logika, se kterou se supervelmoci drží jaderných zbraní. Hodlají mít virus pravých neštovic jako biologickou superzbraň.“
Debata o tom, co se zbývajícími zásobami smrtelného viru pravých neštovic se přitom vede již zhruba dvě desítky let. Odpůrci likvidace namítají, že by jej někdo mohl uměle vyrobit v laboratoři, a úplné vymýcení proto není možné. Zastánci zase mluví o vojenských účelech.
Někteří experti namítají, že je nutné virus uchovat, aby bylo možné studovat jeho jedinečnou schopnost napadat lidský imunitní systém. O dalším osudu viru by měla Světová zdravotnická organizace rozhodnout v květnu.
Virus pravých neštovic je patogenní pouze pro člověka a mimo hostitele nepřežije déle než několik dní, nemá tedy žádný přirozený rezervoár kromě lidské populace. Systematické očkování tedy vedlo k vymýcení pravých neštovic, poslední přirozená infekce byla popsána v roce 1977.
