Odborníci se snaží zachránit ďábla medvědovitého, známého jako tasmánský čert. Většinu jeho populace v posledních desetiletích vyhubilo infekční nádorové onemocnění, teď to ale s jedním ze symbolů Austrálie vypadá nadějně.
Před necelým rokem vypustili na severu Tasmánie v rámci záchranného projektu 33 ďáblů medvědovitých. Nyní se ukazuje, že zvířatům se v rezervaci daří. „Zvířata tam začala rodit mladé. Matky mají ve vacích nejméně 44 čertíků, jak jim rád říkám, nebo vačnatců. Takže v rozmnožení populace jsme uspěli,“ podotkl ředitel programu na záchranu tasmánských čertů David Pemberton.
Mláďata zatím zůstávají ve vacích, pod ochranou matek. Zdravotníci ale nezaznamenali nic, co by nasvědčovalo tomu, že by je samice neměly donosit. Pokud se to podaří, populace tasmánských čertů v oblasti Stony Head na severu ostrova by se zdvojnásobila.
Vypuštění čerti už byli naočkováni novou vakcínou, která by je před zhoubným nádorovým onemocněním měla chránit. Choroba se šíří kontaktem během potyček právě v období páření. I přes očkování se ale nádory u tří vypuštěných jedinců objevily. „Nejsme si jisti proč, budeme to muset prozkoumat. Je jasné, že vakcína není na sto procent účinná,“ podotkl Greg Woods z Menziesova výzkumného institutu.
Celkem bylo v rámci programu vypuštěno na čtyřech různých místech Tasmánie 125 zdravých ďáblů medvědovitých. Právě na severu země je ale program nejúspěšnější. V jižních oblastech totiž plná třetina zvířat skončila pod koly aut. „Pokrok, kterého dosáhli v tak krátkém čase a pod tak obrovským tlakem, je neuvěřitelný. Máme z toho skutečně radost,“ uvedl Greg Irons pracující v rezervaci Bonorong.
- Svůj přídomek si vysloužil od prvních evropských osadníků kvůli skřekům, z nichž běhá mráz po zádech, temnému vzhledu a chování, které vyvolává dojem, že tasmánský čert má neustále špatnou náladu.
Ve Stony Head na severu Tasmánie mají čerti kvůli bezpečnosti sledovací zařízení. Podél silnic jsou navíc virtuální ploty, které zvířata na nebezpečí včas upozorní. Řidiče o zvýšenou opatrnost žádají i všudypřítomné výstražné značky.
Ďáblové medvědovití jsou poměrně agresivní zvířata, zejména vůči vlastnímu druhu. Když se dva samci potkají, často to skončí vzájemným soubojem. Při něm se zvířata koušou – a právě slinami se infekční rakovina přenáší. Nakaženým ďáblům se pak tvoří nádory na tlamě, krku i tváři a po několika měsících umírají ve velkých bolestech. Na člověka se rakovina tímto způsobem nepřenáší.
Léčba je zřejmě na dobré cestě
Poprvé vědci tuto chorobu u ďáblů medvědovitých diagnostikovali těsně před rokem 2000, od té doby připravila o život asi tři čtvrtiny těchto tvorů. Není úplně jasné, proč se nemoc tak rozšířila. Austrálie kvůli tomu zařadila zvíře na seznam ohrožených živočišných druhů.
Vědci ale na jaře oznámili, že se jim podařilo po šestiletém výzkumu najít lék na infekční rakovinu, a to konkrétně imunoterapii. Zatím jde ale pouze o experimentální metodu.
