Konec afghánské vlády podporované Západem přišel před dvěma roky, kdy radikálové z hnutí Taliban ovládli hlavní město Kábul. Rychlost, jakou se islamisté zmocnili celé země včetně metropole, překvapila celý svět. Následovala chaotická evakuace těch, kteří se obávali pomsty radikálů. V současnosti se mohou stát hrozbou pro okolní státy, Afghánistán sužuje vysoká produkce i konzumace drog, ženy přišly o svá práva a novináři dříve podporovaní Spojenými státy museli uprchnout do zahraničí.
Islamisté začali vstupovat do Kábulu ráno 15. srpna 2021 poté, co ovládli všechny přístupové cesty do hlavního města. Afghánská armáda nekladla téměř žádný odpor. V metropoli zavládla panika.
Dobytí Kábulu předcházel rychlý postup islamistů celým Afghánistánem, všechna velká města ovládli během deseti dnů. Navzdory tomu, že do výcviku a modernizace afghánské armády investovali západní spojenci v čele s USA během dvaceti let miliardy dolarů. „Včetně letectva, které Taliban neměl. S nejmodernějším, sofistikovaným vybavením. Přesto, bohužel, nebyli schopni ubránit svoji zem,“ řekl americký ministr zahraničí Anthony Blinken.
Protože radikálové ovládli všechny hraniční přechody, stalo se letiště v Kábulu jedinou bezpečnou cestou z Afghánistánu. K němu se vydaly v následujících dnech nekonečné davy lidí, kteří se obávali pomsty ze strany islamistů. Zatímco Washington nazval akci největší leteckou evakuací v dějinách, jiní západní politici nešetřili kritikou.
„Je to největší debakl NATO od jeho založení,“ řekl například kandidát německé CDU na německého kancléře Armin Laschet. Celkem se podařilo západním státům evakuovat přes 120 tisíc Afghánců. Akce skončila 30. srpna 2021, den před vypršením ultimáta.
„Konflikt v Afghánistánu byla primárně občanská válka, nebo, jak tomu říkáme my vojáci, konflikt nízké intenzity. Ten má standardní učebnicovou poučku, která říká, že takový konflikt je z osmdesáti procent politika a dvacet procent vojenství,“ řekl bezpečnostní analytik Otakar Foltýn, který působí jako zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Podle něj byla válka v Afghánistánu „konflikt vůlí“, ve kterém se papírově slabší strana protahovala konflikt tak dlouho, dokud „frustrace a znechucení neukradnou Západu jeho vítězství“.
Teroristická hrozba
Tři čtvrtiny Afghánistánu tvoří masivní pohoří Hindúkuš, které šplhá do výšky sedm a půl tisíce metrů nad mořem. Zbytek tvoří polopouště a pouště na jihozápadě. Jde o ideální terén pro výcvikové základny teroristů nebo pěstitele máku.
„Největší obavy panují z přítomnosti teroristických organizací, které představují riziko pro zemi, region i další země,“ sdělil na začátku května 2023 generální tajemník OSN Antonio Guterres. „A také z šíření obchodu s drogami a všech jeho dramatických dopadů,“ dodal.
Skutečnost, že už dva roky Taliban ovládá Kábul a velká města, z něj nedělá neomezeného pána země o rozloze větší než Ukrajina. V odlehlých koutech nadále operují zbytky al-Káidy a místní odnož Islámského státu má na svědomí sérii krvavých útoků. Potenciálním rizikem může být i sám Taliban a jeho gerilové jednotky reorganizované do pravidelné armády.
„V delším horizontu může (Afghánistán) začít ohrožovat některé ze svých sousedů. Nejvíce Írán nebo dokonce Pákistán, se kterým měl Taliban v minulosti rozporuplné vztahy,“ míní bezpečnostní expert Centra pro námořní analýzu Johnathan Schroden.
Drogy jako pilíř ekonomiky
Přes osmdesát procent světové produkce heroinu pochází z Afghánistánu. Zatímco do roku 2021 byla výroba narkotik oficiálně ilegální a přetrvávala jen díky masivně zkorumpované státní správě, za Talibanu je otevřený prodej opět legální.
„Za vlády islámského emirátu před rokem 2001 kleslo pěstování a prodej opia na nulu. Dnes hledáme alternativy. Nemůžeme ho lidem vzít bez možnosti pěstovat jiné plodiny. Vymýtit jeho pěstování je důležité pro nás i pro svět, takže by nám měl pomoct,“ prohlásil lokální mluvčí Talibanu.
Místní navíc objevili nový zdroj obrovských zisků – keř efedra, ze kterého vyrábějí metamfetamin. „Když Taliban vyhlásil zákaz pěstování této rostliny, prodejní cena drogy se zdvojnásobila a stále jsou jí plné sklady,“ řekl jeden z překupníků drog.
Zisky z prodeje drog však tvoří zásadní část afghánské ekonomiky. „Jedná se o komplexní problém. Je to jedna z pěti nejchudších zemí na světě, šedesát procent HDP je produkováno z opia, část také z hašiše,“ přiblížil národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Pěstování efedry je podle něj dobře organizovaná akce, která má ovšem dle jeho soudu kořeny mimo Afghánistán.
Ženy přišly o většinu práv
Ve čtyřicetimilionové afghánské populaci je nejméně jeden milion těžce závislých. Ironií osudu pro ně Taliban zřídil odvykací centra v bývalých základnách mezinárodní koalice, která se dvacet let neúspěšně snažila vymýtit jak islámský extremismus, tak produkci drog.
Země pod nadvládou Talibanu se navíc zmítá v ekonomických problémech. Dokud nesplní podmínky stanovené Západem, nedočká se hospodářské pomoci. Mnoha lidem tak nezbývá než prodávat majetek nebo se spoléhat na pomoc příbuzných ze zahraničí. Zlepšení situace je v nedohlednu, protože Taliban dále ztěžuje život ženám, a tak k odvolání sankcí zatím nejspíše nedojde.
Návrat Talibanu k moci totiž uvrhl miliony žen a dívek zpět do temné doby. Afghánky přišly o většinu práv, které za poslední dvě dekády získaly. Ačkoliv radikálové před dvěma lety slibovali, že jejich druhá vláda bude mnohem umírněnější, začaly uplatňovat přísná omezení. Humanitární organizace se teď shodují, že Afghánistán je zemí, kde mají ženy ve společnosti jedno z absolutně nejhorších postavení na světě.
Uprchlíci volají o pomoc
Problémy mají i ti, kteří před Talibanem uprchli do zahraničí. „Platnost našeho víza vypršela a jsme tu jako nelegální uprchlíci. Takže tu není žádná práce, žádná příležitost ke vzdělání, žádná škola pro naše děti. Jsme totiž nelegální uprchlíci. S tím jsou spojeny také ekonomické problémy,“ přiblížila svou situaci novinářka a uprchlice před Talibanem Fariba Faiziová.
Dříve byla jednou z prvních novinářek v západním Afghánistánu. Faizová pracovala pro Radio Nešat od roku 2014 jako reportérka a moderátorka. Provincie Farah padla do rukou Talibanu jako druhá. Novinářka tak utekla do Herátu, poté Kábulu, a nakonec do pákistánského Islámábádu.
Američany podporované vlády povzbuzovaly ženy, aby se věnovaly novinařině. Faiziová a další tak spoléhají na to, že jim Spojené státy dají víza a umožní se přesídlit. V únoru kvůli tomu demonstrovaly před sídlem pákistánské novinářské asociace.
Další uprchlík Enayatullah Omid založil s americkou pomocí v roce 2011 rozhlasovou stanici v provincii Baghlan. Pracovala tam i jeho žena. Když Taliban začal oblast 9. srpna 2021 obsazovat, spálil Omid všechny dokumenty, které by mohly identifikovat jeho zaměstnance a pak utekl.
„Amerika na mne nezapomněla. Vím, že o mně uvažují. Ale čas je velmi důležitý. Kdy nás odsud dostanou? Kdy? Přežijeme do té doby?“ ptá se novinář Enajatulláh Omid.
