Moskva – K výročí událostí srpna 1968 se Češi a Slováci stále vracejí. Pro jejich další účastníky – Rusy – jsou ale tyto události ztraceny v mlze. Víc než polovina obyvatel Ruska podle sociologických průzkumů o okupaci Československa nic neví. Navíc většina ruských vojenských pamětníků trvá na verzi o „bratrské pomoci“. Někteří z nich se ale po 42 letech dokáží omluvit.
Tehdy třicetiletý Eduard Vorobjov přijel v roce 1968 do Československa z NDR jako řadový voják. O Československu nic nevěděl, věřil sovětské propagandě, že hrozí třetí světová válka. „Informace nám velitelé velmi rafinovaně vybírali. Čerpali jsme jenom z oficiálních novin a od politruků. Možnost myslet si něco jiného vlastně ani nebyla. Tak jsme tomu věřili,“ vzpomíná Vorobjov.
Sovětští vojáci brzy narazili v Československu na nenásilný odpor. Nadávky, hrozby a nenávistné reakce nebyly to, co čekali. Lidé v ulicích je přiváděli do úzkých. Jednotky Pavla Kosenka se 21. srpna dostaly na Václavském náměstí do rozvášněného davu lidí a nemohly z něj ven. „Bylo tam moře lidí, nenávistně hučeli, pak chvíli zmlkli a pak zase to hrozné hučení. Valili se na nás, nedali se zastavit, zapálili nám tanky. Vůbec jsem nechápal, proč to dělají,“ popisuje generál.
Tanky sice pražské jaro rozjezdily, stíny pochybnosti ale sovětským vojákům zůstaly. Trvalo to dalších 40 let, než alespoň někteří změnili názor. „Je těžké si připustit, že jsem byl aktivním nástrojem politiky sovětského vedení. Byl to příkaz. Ale je to tak a já toho samozřejmě zpětně lituji,“ říká Vorobjov.
Ruská společnost se traumatem roku 1968 příliš netrápí. Politici se za invazi několikrát omluvili, většina Rusů ale na události zapomněla a nechce se k nim vracet.
