Řím - Poslední překážku k tomu, aby žena ležící od roku 1992 v kómatu mohla být odpojena od přístrojů, které ji udržují při životě, dnes odstranil italský kasační soud. Italská veřejnost s napětím sledovala její případ, neboť o něm vedou spory zastánci práva na důstojnou smrt, proti nimž stojí katolická církev spolu s pravicovými politiky. Dnes došlo v Itálii poprvé k rozhodnutí, kdy soud umožnil člověku zemřít.
Dnešním krokem tak nejvyšší soudní instance odmítla odvolání prokuratury milánského soudu proti rozhodnutí justice, podle něhož mělo být odpojení od přístrojů povoleno. Sedmatřicetiletá Eluana Englarová je v kómatu od silniční nehody, po níž upadla do hlubokého bezvědomí, z něhož se již nikdy neprobrala.
Již roky přitom žádal otec Eluany, aby byla jeho dcera od přístrojů odpojena. Tvrdí, že taková byla její vůle. Dnešní rozhodnutí soudu uvítal.
Podle vlivné katolické církve je ale odpojení od přístrojů totéž jako vražda. Z tohoto případu učinila symbol svého boje proti eutanazii. Sestry v nemocnici u Milána, kde je žena hospitalizována, dokonce prohlásily, že odmítnou Eluanu od přístrojů odpojit, takže ji rodina bude muset převézt na jinou kliniku.
Tamější pravice rozhodnutí soudu odsoudila. Pravicově smýšlející poslankyně za vládní stranu Lid svobody premiéra Silvia Berlusconiho Isabella Bertoliniová uvedla, že to v praxi znamená povolení eutanazie v Itálii.
Počátkem července dospěl odvolací soud v Miláně k závěru, že trvalý vegetativní stav Eluany je nezvratný a že by mladá žena raději chtěla zemřít než být uměle udržována při životě, kdyby se sama mohla vyjádřit. Prokurátor se proti tomuto rozhodnutí odvolal ke kasačnímu soudu.
Už v roce 2006, konkrétně v prosinci, vyvolal v Itálii rozsáhlé diskuse případ Piergiorgia Welbyho, který trpěl svalovou dystrofií. Jeho život, který ochrnutý pacient několikrát popsal jako muka, ukončil lékař odpojením od dýchacího přístroje. Soud jeho žádost o odpojení od přístrojů odmítl. Lékař, jemuž hrozila za jeho čin obžaloba z trestného činu, však byl očištěn, neboť prokurátoři dospěli k závěru, že jednal v duchu Welbyho ústavních práv. Welbymu však římská církev odmítla poskytnout církevní pohřeb. Do celonárodní debaty se tehdy zapojil i papež Benedikt XVI. prohlášením, že život je posvátný až do přirozeného konce.
