Varšava – Polsko si připomíná 70 let od zprovoznění nacistického vyhlazovacího tábora Treblinka. V jeho plynových komorách zahynulo podle odhadů nejmíň 700 tisíc lidí. Svědectví o hrůzách mohlo po válce podat jen pár vězňů, kteří z Treblinky utekli během povstání v létě 1943. Drtivá většina z nich už bohužel není mezi námi. Jedním z posledních je 89letý Samuel Willenberg. Teď se do Treblinky vrátil - v doprovodu reportéra ČT Josefa Pazderky.
Stejné místo jako před 70 lety. Sem do vyhlazovacího tábora Treblinka dorazil Samuel Willenberg jako devatenáctiletý. Vzpomínat je i po letech náročné. Slzy v očích nelze nevidět…
Právě tady zahynuly dvě jeho sestry, příbuzní a přátelé a spolu s nimi statisíce Židů z Polska, Československa i odjinud. Treblinka byla třetím nacistickým vyhlazovacím táborem – všechno bylo vyladěné k dokonalosti. Každý den přijížděly tisíce lidí – nikdo se nevracel zpátky.
Samuel Willenberg, bývalý vězeň v Treblince
„Když v zimě ti nazí lidé vcházeli do plynu, bylo to jak na nějakém neskutečném místě. Všude se vznášela pára.“
Willenberg sám měl obrovské štěstí. Nacisté ho vybrali na pomocné práce. Třídil šaty po mrtvých. Mezi nimi brzy narazil na oblečení svých sester. „Bylo jasně zelené, hned jsem ho poznal…,“ říká Willenberg. V tu chvíli pochopil, že obě jeho dvě sestry už nejsou mezi živými.
Z tábora zázračně unikl během povstání v srpnu 1943. Po válce jako první detailně popsal a nakreslil hrůznou mašinérii Treblinky. „Tudy jsme utíkali, přes ten plot. Tady jsem přeskočil přes těla zastřelených vězňů, přes jejich mrtvoly,“ popsal svůj útěk Willenberg.
Po 70 letech zbyly z vyhlazovacího tábora Treblinka už jen pamětní kameny. Pro mladé lidi je to historie, které je čím dál složitější rozumět. Proto se Samuel Willenberg trpělivě vrací, s manželkou i s těmi, kteří mají sílu naslouchat. Času moc nezbývá – v 89 letech je v Treblince možná už naposled.
- Treblinka patřila k trojici vyhlazovacích táborů, které vznikly v rámci operace Reinhard.
- Původně se do roku 1941 jednalo o pracovní tábor, ale již v červenci 1942 byl založen vyhlazovací tábor, tzv. Treblinka II, zde bylo prováděno systematické vyhlazování, především polských Židů.
- V srpnu 1943 se vězni z obslužného tábora vzbouřili a zapálili baráky. Pobili sice několik strážných, utéci a přežít do konce války se ale podařilo jen několika desítkám z nich.
- Tábor sice fungoval ještě chvíli poté, nicméně Němci se brzy snažili zamést stopy. Tábor začali likvidovat, postupně jeho prostor zaorávali a před příchodem východní fronty spálili budovy, které se v něm nacházely.
- Odhady počtu zavražděných se velmi liší, nejčastěji bývá udáváno 730 až 900 tisíc mrtvých.
- Treblinka má ale hrůzné prvenství. Přežili totiž pouze uprchlí vězni. Vzhledem k relativně krátké době provozu (červenec 1942 – srpen 1943) a počtu obětí Treblinka drží děsivý rekord v počtu zavražděných na jednom místě v celé historii lidstva.
