Izrael už obnovil kontrolu nad svým teritoriem na hranici s Pásmem Gazy. Jeho letectvo podrobilo území, kterému vládne teroristické hnutí Hamás, více než týdennímu nelítostnému bombardování. Armáda včetně 300 tisíc rezervistů podporovaných tanky i vrtulníky je připravena k pozemní invazi. Rozkaz k ní ovšem doposud nepřišel, a to zřejmě hned z několika důvodů.
Překvapivé, ale logické rozhodnutí. Odklad izraelské pozemní ofenzivy do Pásma Gazy má několik důvodů
Jan Zouplna z oddělení Blízkého východu Akademie věd ČR považuje odkládání pozemní operace za překvapení, které má v kontextu izraelských výroků určitou logiku. „Konflikt v Gaze se od začátku neměl vyvíjet jako standardní vojenská kampaň, ale mělo jít o válku, čemuž odpovídaly přípravy – například povolání 300 tisíc rezervistů a vytvoření pohotovostního stavu armády na dlouhodobější typ konfliktu,“ konstatoval Zouplna.
Faktem je, že poprvé za více než čtyřicet let povolaly Izraelské obranné síly (IDF) celý svůj vojenský sbor, který dle informací webu The Economist mimo jiné čítá více než tisíc tanků a zhruba 170 tisíc vojáků z povolání. Očekává se největší izraelská vojenská operace od invaze do Libanonu v roce 1982.
Mluvčí izraelské armády Richard Hecht v minulém týdnu řekl, že Izrael se připravuje na další fáze války s Hamásem, ale že se nemusí jednat o pozemní ofenzivu.
Za zdržením plánované operace může stát kvantum složitých výpočtů ohledně rukojmí, tlak západních spojenců, aby se co nejvíce předešlo civilním obětem, ale také i hrozba útoku libanonského šíitského hnutí Hizballáh.
Rukojmí
Dle informací britského listu The Telegraph se předpokládá, že Hamás drží více než dvě stě rukojmí, která zajal 7. října během krvavého ataku na jih Izraele. Patří mezi ně i řada vojáků, ale většina z nich jsou civilisté.
Otázka rukojmí byla podle The Times of Israel hlavní prioritou programu amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena během jeho nedávných návštěv Tel Avivu a dalších měst v regionu zmítaném válkou.
Američané mimo jiné doporučují Izraeli, aby ještě počkal s pozemním útokem na Pásmo Gazy, a poskytl tak více času na vyjednávání o propuštění lidí držených palestinskými extremisty. Odložení invaze prosazují podle deníku The New York Times (NYT) či agentury Bloomberg také některé evropské vlády.
Zprávy o těchto diskusích přichází souběžně se zákulisním vyjednáváním, skrze které se Izrael a jeho spojenci snaží dosáhnout propuštění alespoň několika rukojmí. V pátek Hamás propustil dvě zajaté Američanky, načež americký prezident Joe Biden děkoval i Kataru, který v procesu sehrává roli prostředníka.
Podle NYT vydání dvou žen vede USA ke snaze Izraelcům „s větší naléhavostí naznačovat“, že by měli s invazí počkat.
List The Washington Post informoval, že prezident Biden při středeční návštěvě v Izraeli nastolil řadu otázek o různých scénářích a ptal se i na plán Izraelců pro případ, že se jim podaří Hamás z Pásma Gazy vytlačit.
„Izrael v minulosti ukázal, že je ochoten k pragmatickým výměnám. Za zadržovaného Izraelce Gilata Šalita byl ochoten propustit stovky palestinských vězňů, kteří byli často členy militantních organizací. Nyní je ve velice nepříjemné situaci – na jednu stranu chce válčit proti Hamásu a ví, že to musí udělat, ale zároveň bude čelit tlaku od příbuzných těch rukojmí, aby udělal maximum pro jejich záchranu a výměnu. Gró rukojmích bude chtít Hamás patrně vyměnit za obrovský počet palestinských vězňů. Je to obrovské dilema, které souvisí s plánováním pozemní operace,“ míní blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
Politický a diplomatický tlak
Další důvod prozatímního odkladu očekávané pozemní invaze je čistě politický a diplomatický. Tradiční spojenci Izraele včetně USA a Velké Británie sice jednoznačně podpořili jeho právo na obranu, ale tato podpora není bezvýhradná.
Britský ministr zahraničí James Cleverly mimo jiné prohlásil, že spojenci Izraele očekávají, že IDF projeví určitý stupeň „zdrženlivosti“.
Humanitární katastrofa v Gaze totiž může posílit koloběh násilí a touhy po pomstě, na které spoléhá Hamás při náboru nových členů. Může i vyvolat hněv veřejnosti v zemích, s nimiž Izrael sousedí, nebo rozpoutat regionální válku.
Veřejné mínění západních spojenců se podle listu The Telegraph nejspíše obrátí proti Izraeli i v případě, pokud se ukáže, že podrobuje Pásmo Gazy „masivnímu kolektivnímu trestu“. Totální obležení Gazy, přerušení dodávek vody, elektřiny a paliva i nelítostné bombardování, které si už vyžádalo oběti, je již nyní vnímáno negativně. Pozemní invaze by byla pravděpodobně násobně více devastující.
I to je důvod, proč americký šéf diplomacie Blinken naléhal na představitele Izraele a Egypta, aby se domluvili na otevření stěžejního hraničního přechodu Rafáh nejen pro konvoje s humanitární pomocí, ale také pro civilisty.
V současné době není zároveň vůbec zřejmé, jestli má Izrael jednoznačnou představu o tom, co se stane v případě, pokud dosáhne svého cíle a zničí Hamás.
Někteří představitelé země podle The Telegraph podporují okupaci na dobu neurčitou a návrat vyklizených osad v roce 2005. Jiní by se naopak nejraději stáhli a dosadili poddajnější nástupnickou vládu Hamásu.
Obě možnosti jsou plné politických, morálních i vojenských rizik.
„Jsou různé scénáře. Například ten, že by se Pásma Gazy ujala Palestinská samospráva, která kontroluje část Západního břehu. Nicméně to nezaznělo explicitně,“ podotýká politolog Jakub Záhora z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Výhoda Hamásu a možné zapojení Hizballáhu
Faktem je, že rozsáhlá pozemní invaze do Pásma Gazy určená nejen k osvobození rukojmí, ale také k zničení Hamásu je neuvěřitelně obtížná, a to si žádá určitou přípravu.
Hamás bude bránit terén, který důvěrně zná, a výhody Izraele budou značně omezeny. Na armádu židovského státu budou čekat týmy odstřelovačů, improvizovaná výbušná zařízení i extrémně dlouhá síť tunelů pod Gazou, jejímž záměrem je částečně podkopat izraelskou technologickou výhodu v úderech ze vzduchu.
Ani ty nejsofistikovanější drony totiž nemohou poskytnout mnoho informací o tom, co se děje pod zemí. Vojáci vstupující do tunelů nebudou moci spoléhat ani na navigaci pomocí GPS, ani na rádiovou komunikaci.
Izraelští představitelé si i proto uvědomují, že pozemní operace bude zdlouhavá – a velmi nákladná.
Zároveň je nasnadě zmínit i reálnou možnost vstupu libanonského šíitského hnutí Hizballáh do konfliktu. Mocná milice podporovaná Íránem totiž naznačila, že v případě pozemního útoku na Gazu může vstoupit do války. Přestřelky na severní hranici Izraele už sílí.
Mluvčí izraelské armády Hecht ovšem konstatoval, že Izrael je schopen vést válku na dvou frontách, a v podobném duchu se v nedělním projevu vyjádřil také izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který Hizballáh před otevřením druhé válečné fronty varoval. Takový krok by podle něj způsobil protiúdery „nepředstavitelných“ rozměrů, které by způsobily „devastaci“ Libanonu, informovala agentura Reuters.
Izraelské ministerstvo obrany dříve oznámilo, že má v plánu evakuovat dalších čtrnáct obcí v blízkosti libanonské hranice. K dalším evakuacím přistoupí právě v souvislosti s opakovanými raketovými a dělostřeleckými útoky Hizballáhu a spřátelených palestinských frakcí v posledních dvou týdnech.
„Nemohu vám nyní říci, zda se Hizballáh rozhodne plně vstoupit do války v Gaze,“ řekl Netanjahu izraelským jednotkám poblíž libanonských hranic. „Pokud tak ale učiní, udělá svou životní chybu. Zasáhneme ho silou, kterou si ani nedokáže představit, a dopad na něj i Libanon bude zničující,“ dodal premiér.