Takzvaná Ottawská úmluva, tedy Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení, má za cíl odstranění této nebezpečné munice. K březnu letošního roku se k ní hlásilo 165 zemí světa. Některé ale vzhledem k napjaté mezinárodní situaci oznámily úmysl od dohody ustoupit. Patří mezi ně Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Česko má podle resortu zahraničí pro rozhodnutí těchto států maximální pochopení a případné další kroky v tuto chvíli vyhodnocuje.
Úmluvu vypracovala Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min (ICBL) za podpory některých zemí, mezi něž patřily například Kanada, Belgie, Rakousko či Norsko. Oficiální web dokumentu rovněž zmiňuje významnou roli Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK).
Celý proces vyústil v přijetí úmluvy 18. září 1997 v norském Oslu. Samotné podepisování dokumentu začalo 3. a 4. prosince v kanadské Ottawě a připojit k úmluvě podpis bylo možné až do 1. března 1999, kdy vstoupila v platnost. I nadále ale zůstává otevřená k přístupu každému státu, který ji do té doby nepodepsal.
Text úmluvy
Dle úmluvy se každý stát, který k ní přistoupil, zavazuje, že za žádných okolností nebude používat, vyvíjet, vyrábět, hromadit, uchovávat či komukoliv převádět protipěchotní miny. Smluvní strany rovněž nesmí jakýmkoliv způsobem napomáhat či kohokoliv navádět k činnosti, která je úmluvou zakázána.
Důležité je dodat, že ustanovení v úmluvě se týkají pouze protipěchotních min. Dokument je definuje jako takové, které jsou určeny k odpálení v přítomnosti, blízkosti nebo v kontaktu s osobou a které zraní či zabijí jednu či více osob. Pokud jsou miny určeny k odpálení v přítomnosti, blízkosti nebo v kontaktu s vozidlem a jsou vybaveny zařízeními zabraňujícími manipulaci, nepovažují se za protipěchotní.
Úmluva definuje i termín „mina“, který podle ní označuje „munici určenou k umístění pod zem, na zem nebo v její blízkosti či jiném povrchu a k explozi v přítomnosti, blízkosti nebo kontaktu s osobou či vozidlem“.
Text dále vyžaduje, aby státy nejpozději do čtyř let od chvíle, kdy v jejich rámci úmluva vstoupí v platnost, zničily své zásoby protipěchotních min. Jednotlivé země se též do deseti let zavazují zničit všechny protipěchotní miny v zaminovaných oblastech.
Státy si mohou ponechat pouze malé množství protipěchotních min za účelem výcviku k jejich odstraňování a detekci. Množství ale dle dokumentu „nesmí překročit minimální potřebný počet pro tyto účely“.
Miny jako nebezpečí pro civilisty
Podle MVČK protipěchotní miny dlouhodobě způsobují lidské utrpení, a to i dlouho po skončení konfliktů. Zabíjejí a mrzačí civilisty včetně dětí, a tak velmi často poškozují ty, na které nikdy neměly být zaměřeny. Úmluva byla podle výboru vytvořena za účelem eliminace těchto min a snížení jejich ničivého dopadu na civilní obyvatelstvo.
Existence Ottawské úmluvy sice pomohla ke zničení milionů min, avšak i v současné době tato zbraň zabíjí. Podle Organizace spojených národů (OSN) existuje více než šest set druhů pozemních min, které jsou dle bezpečnostní příručky OSN rozděleny do dvou širokých kategorií, z nichž jednou jsou protipěchotní miny a druhou miny určené k likvidaci vozidel označované též jako protitankové. K jejich odpálení je sice obvykle potřeba vyšší tlak, avšak OSN upozorňuje, že to rozhodně neznamená, že by na tento typ min bylo bezpečné šlápnout. Jedním z důvodů je, že oba typy min mohou být využívány i kombinovaně.
- Mina je vojenská zbraň, která slouží k pasivnímu vyřazování nepřátelských sil. Funguje na principu tlakového snímače, když na ni stoupne oběť, případně najede vozidlo.
- Následně je tlakem aktivována roznětka, která odpálí umístěnou nálož, přičemž výbuch je směřován vzhůru do míst, kde se nachází cíl. Pro odpálení lze ale využít i další způsoby jako seismický otřes, optočlánky, dotek, pohyb, přetrhnutí či vytrhnutí jistícího lanka nebo časování.
- Miny jsou instalovány pod povrch země, čímž se zmenšuje šance na jejich odhalení.
- Miny se mnohdy také umísťují do souvislých oblastí jako uměle vytvořené zátarasy nebo pasti proti postupujícím jednotkám. Tato souvislá pásma se nazývají minová pole.
- Konkrétně protipěchotní miny jsou často navrhovány tak, aby nezabily svoji oběť, ale aby cíl jen těžce zranily. V takovém případě se totiž stává zátěží pro spolubojovníky i pro technické zázemí v týlu. Následná rekonvalescence zraněného totiž zaměstná více lidí a zdrojů než případný pohřeb vojáka.
- Protipěchotní miny většinou vážně poškozují dolní končetiny, které je mnohdy nutné amputovat.
- Protitankové miny jsou mnohem silnější a primárně jsou využívány k vyřazování těžké techniky nepřítele.
- Miny jsou zbraní, která po zahrabání do země funguje i po několika letech. I po skončení konfliktu tak zůstávají hrozbou pro civilní obyvatelstvo.
Zdroj: Wikipedia
V roce 2023 dle loňské zprávy organizace Landmine Monitor vypracované pro ICBL pozemní miny či nevybuchlá munice zabily či zmrzačily nejméně 5757 lidí, přičemž výraznou část z nich tvořili civilisté, a to včetně dětí. Podle zprávy OSN žilo v roce 2023 na světě přibližně šedesát milionů osob, které byly ohroženy rizikem pozemních min.
Landmine Monitor ve zprávě dále uvádí, že protipěchotní miny v letech 2023 a 2024 stále aktivně používaly Rusko, Myanmar, Írán a Severní Korea. Mimo to byl tento prostředek využíván také nestátními ozbrojenými skupinami v nejméně pěti oblastech včetně Kolumbie, Indie, Myanmaru, Pákistánu a Pásma Gazy. Objevila se také tvrzení o jejich použití ve více než šesti zemích v africkém regionu Sahelu.
Jak pomohla Ottawská úmluva?
Díky dodržování úmluvy se ale výroba protipěchotních min výrazně snížila. Z padesáti států, které je kdysi vyráběly, je nyní dokumentem vázáno čtyřiatřicet. MVČK pak uvádí, že v současné době pozemní miny vyrábí méně než deset států.
Mezi země, které nejvíce trpí humanitárními dopady min, patří podle údajů OSN Afghánistán, Angola, Kambodža, Čad, Irák a Ukrajina. Dohromady státy vázané úmluvou zničily podle údajů OSN od roku 1999 více než padesát milionů uskladněných protipěchotních min.
Podle webu českého ministerstva zahraničí je Ottawská úmluva, díky výraznému poklesu min, minimalizaci jejich výroby, obchodu s nimi a likvidaci jejich zásob, považována nejúspěšnější smlouvu v oblasti konvenčního odzbrojení.
Řada velmocí k úmluvě nepřistoupila
Dle oficiálního webu Ottawské úmluvy dokument podepsalo či k němu přistoupilo 165 států. Webové stránky úmluvy uvádí i 32 zemí, které ustanovení dokumentu dosud nepřijaly. Patří mezi ně mimo jiné Čína, Írán, Izrael, Rusko nebo Spojené státy americké.
USA se k úmluvě chystaly připojit v době, kdy byla u moci administrativa Baracka Obamy. Výjimkou měla být pouze hranice rozdělující Korejský poloostrov, kde podle Spojených států existují jedinečné okolnosti související se závazkem Washingtonu bránit Jižní Koreu. Obamův nástupce Donald Trump ale přistoupení ke smlouvě nakonec odmítl. Pozitivně se pak k myšlence zase stavěl další šéf Bílého domu Joe Biden, avšak jeho plány podle analytiků skončily dodávkami min na Ukrajinu na konci loňského roku.
Přetrvávající hrozbu min několik dní poté odsoudil generální tajemník OSN António Guterres, který tak učinil ve zprávě přednesené na konferenci v Kambodži, jejímž cílem bylo zhodnotit pokrok v plnění Ottawské úmluvy. Podle tehdejšího vyjádření generálního tajemníka hrozbu představuje „obnovené používání protipěchotních min některými stranami úmluvy, jakož i zpoždění některých stran při plnění závazků tyto zbraně zničit.“
Rozhodnutí Washingtonu poskytnout Kyjevu miny tehdy vyvolalo i kritiku ze strany organizací na ochranu lidských práv. Každá dodávka min na Ukrajinu „zanechá smrtící dědictví řadě generací ukrajinských civilistů“, prohlásila tehdy ředitelka ICBL Tamar Gabelnicková.
Část evropských států od úmluvy odstupuje
V souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině a napjatou mezinárodní situací ale některé země oznámily záměr od úmluvy odstoupit, což je dle jejího textu možné – stanovuje to článek dvacet. Svůj úmysl musí oznámit všem ostatním smluvním zemím, generálnímu tajemníkovi OSN a Radě bezpečnosti OSN. Odstoupení pak nabude účinnosti až šest měsíců poté, co generální tajemník obdrží listinu o odstoupení.
V březnu letošního roku doporučily tento krok ministerstva obrany Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Jako důvod uvedla, že v posledních letech výrazně vzrostlo riziko pro země, které sousedí s Ruskem a Běloruskem. „Musíme se připravit na to, že Rusko bude nadále představovat hrozbu pro region bez ohledu na to, jak se vyvinou nepřátelské akce na Ukrajině. Odstoupení od Ottawské úmluvy má potenciál zajistit výrobu protipěchotních min,“ prohlásil tehdy lotyšský ministr obrany Andris Sprúds.
Již dříve úmysl vyjádřilo i Finsko. „Podrobně jsme prozkoumali, jak Rusko působí na Ukrajině, konkrétně jeho rozsáhlé použití pěchoty a také hromadné používání min,“ řekl loni v prosinci finský ministr obrany Antti Häkkänen agentuře Reuters.
Jako první pak odstoupení od Ottawské úmluvy odhlasoval v polovině dubna lotyšský parlament. Počátkem května tento krok schválil litevský parlament a čtvrtého června tak učinil i estonský. Devatenáctého června poté odstoupení odhlasoval i finský parlament. „Skutečnost je taková, že máme za souseda agresivní, imperialistický stát jménem Rusko, který sám není členem Ottawské úmluvy a který sám bezohledně používá pozemní miny,“ hájil krok finský prezident Alexander Stubb.
Humanitární organizace jsou znepokojeny
Guterres šestnáctého června vyzval všechny státy, aby dodržovaly stávající úmluvy a okamžitě zastavily jakékoli kroky směřující k jejich odchodu. „Jsem vážně znepokojen nedávnými oznámeními a kroky několika členských států k odstoupení od Úmluvy o zákazu protipěchotních min,“ napsal v prohlášení.
ICBL už na konci února varovala, že úmluva čelí bezprecedentním hrozbám. Úmysl od ní odstoupit tehdy označila za „dříve nemyslitelný ústup od norem na ochranu civilistů v ozbrojených konfliktech“.
Úmluva podle organizace pomohla zachránit nespočet životů. Protipěchotní miny byly zakázány, protože jsou ze své podstaty nehumánní a nerozlišují mezi bojovníky a civilisty, podotkla kampaň. Tyto zbraně přitom zůstávají smrtící celá desetiletí a jejich ničivý dopad na nevinné civilisty daleko převyšuje jejich omezenou vojenskou užitečnost, dodala ICBL.
V dubnu se k situaci vyjádřila také humanitární organizace Amnesty International. „Protipěchotní miny jsou ze své podstaty nerozlišovací zbraně. Mají zničující účinky na civilní obyvatelstvo, někdy i desítky let po svém nasazení, zatímco nevybuchlé protipěchotní miny mohou po generace pustošit celé regiony. Používání zbraní, které jsou ze své podstaty nerozlišovací, je podle mezinárodního humanitárního práva zakázáno,“ zdůraznila v prohlášení.
Česko situaci vyhodnocuje
K situaci se pro ČT24 vyjádřila i tuzemská diplomacie. „Česko v kontextu současné bezpečnostní situace pečlivě sleduje a vyhodnocuje deklarované kroky některých smluvních stran směřující k jejich odstoupení od takzvané Ottawské úmluvy,“ uvedla vedoucí oddělení komunikace s médii ministerstva zahraničních věcí Mariana Wernerová.
Česko úmluvu ratifikovalo 26. října 1999. „K přistoupení České republiky k Ottawské úmluvě byl po schválení vládou vyžadován souhlas obou komor Parlamentu ČR a ratifikace prezidentem republiky. Stejná ústavní procedura by byla nezbytná i pro případné odstoupení od Ottawské úmluvy,“ upřesnila Wernerová, podle níž nicméně platí, že Česko má pro kroky států sousedících s Ruskem maximální pochopení.
