Ruská agrese na Ukrajině a hrozba, že by se tam Rusko nemuselo zastavit, vedou jeho sousedy k intenzivnímu opevňování společné hranice. Nezůstávají jen u plotů a ostnatého drátu. Polsko, pobaltské státy a Finsko hodlají odstoupit od Ottawské úmluvy. To by jim umožnilo opět začít vyrábět, skladovat a využívat protipěchotní miny zejména na hranicích s Ruskem a Běloruskem.
Sousedé Ruska znovu hledí k protipěchotním minám
9 minut
Horizont ČT24: Návrat k minám
Po celé délce lemují 232 kilometrů hranice s Kaliningradskou oblastí a přibližně čtyři sta kilometrů hranice s Běloruskem protitankové zátarasy a ostnatý drát. Podle Poláků to ale nestačí. Armáda tam prý vytvoří minové pole.
Invaze na Ukrajinu ukázala, jak rychle mohou ruská vojska postupovat. Za takové situace by hrála roli každá hodina, o kterou by se útočící vojska podařilo zpomalit. „Miny by mohly zastavit nebo alespoň zdržet pěchotu a znemožnit tak její útok například na části Estonska nebo Litvy,“ vysvětluje bývalý náměstek generálního tajemníka NATO Heinrich Brauss.
„Nemůžeme být svázáni korzetem“
Polsko není jedinou zemí, která hodlá odstoupit od Ottawské úmluvy o protipěchotních minách. Přidávají se i Litva, Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Celé východní křídlo Evropské unie, respektive Severoatlantické aliance, které sdílí hranice s Ruskem v délce tisíců kilometrů.
„Slova na obranu svobody nestačí. Potřebujete finanční prostředky, potřebujete zbraně, munici a také potřebujete posílit hranice,“ říká litevská ministryně obrany Dovilė Šakalienėová.
„Polsko nemůže být svázáno korzetem. Ani pobaltské státy, kterým to znemožní hájit své vlastní zájmy. Proto jsme se rozhodli Ottawskou úmluvu vypovědět,“ sdělil polský vicepremiér a ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz.
Miny mohou mrzačit civilisty
Že se na ruských a běloruských hranicích v blízké budoucnosti objeví vedle protitankových i protipěchotní miny, je už velmi pravděpodobné. Státy, které se na tom shodly, ale zatím řeší nejen právní, ale i logistické otázky. Dokud totiž od smlouvy oficiálně neodstoupí, nesmí protipěchotní miny nakupovat, skladovat ani vyrábět.
„Nezahájíme žádné přípravy, dokud od smlouvy neodstoupíme. Budeme muset zjistit, od koho miny budeme nakupovat, kdo a kde je bude vyrábět. Lotyšsko zvažovalo i to, že by si je samo vyrábělo, protože to koresponduje s naší strategií vojenského průmyslu,“ popsala lotyšská premiérka Evika Siliňová.
Proti rozhodnutí se už ozvalo mnoho nesouhlasných hlasů. Vadí jim zejména to, že miny nerozlišují. Často v zemi mohou zůstat i desítky let a dlouho po skončení konfliktu mrzačit zejména civilisty. Nebezpečné tak stále zůstávají například části Bosny, Chorvatska nebo Golanských výšin.
„Miny jsou velmi kontroverzní, protože zůstávají na bojišti. Pokud jste civilista, který se po válce vrátí na takové území, může vás taková zbraň zranit nebo vás zmrzačit,“ připomíná mluvčí Amnesty Poland Adam Plozka.
„(Miny) mohou vyvolávat kontroverze, ale jsou nevyhnutelné pro zastavení pohybu vojsk,“ míní generálporučík ve výslužbě a bývalý velitel Výcvikového centra spojeneckých sil NATO Pavel Macko.
Ottawskou úmluvu o nepoužívání protipěchotních min z roku 1997 podepsalo 165 států světa. Například Spojené státy nebo Čína mezi nimi nejsou. Stejně jako Rusko, které je hojně využívá právě v bojích na Ukrajině.
