Francouzská socialistická vláda premiéra Manuela Vallse v Národním shromáždění přestála hlasování o důvěře, spojené s kontroverzní reformou zákoníku práce. Pro pád vlády hlasovalo 246 zákonodárců, k odvolání kabinetu je však zapotřebí nejméně 288 hlasů. Hlasování o důvěře vyvolala konzervativní opozice v reakci na středeční rozhodnutí vlády zavést reformu zákoníku práce pomocí dekretu, čímž obešla parlament.
Reforma zaměstnavatelům usnadní přijímání i propouštění pracovníků. Plánované změny v uplynulých týdnech vyvolaly vlnu protestů po celé Francii.
Mezi demonstranty je mnoho studentů a mladých dětí. Mají obavy, že kvůli novému zákonu pro ně bude ještě těžší udržet si první práci, kterou je už tak náročné sehnat. „Pokud zákon projde, budeme bojovat až do konce, tak dlouho, dokud se ten zákon nestáhne,“ uvedl mluvčí Národního studentského svazu.
Odbory už na příští týden plánují generální stávku. Podle jejich plánů se má opakovat každý týden ve středu a ve čtvrtek. Chtějí vytrvat tak dlouho, dokud vláda nezmění názor.
Vláda se mimořádným krokem, který umožňuje ústava, vyhnula nebezpečí, že schválení změn rok před volbami parlamentu a hlavy státu zablokují její vlastní poslanci. Zmírnění ochrany zaměstnanců podle vlády povzbudí podniky k přijímání nových pracovníků. Kritici však tvrdí, že reforma umožní zaměstnavatelům obcházet práva zaměstnanců.
Cílem vlády je zpružnit pracovní trh a snížit vysokou nezaměstnanost. Prezident François Hollande slíbil, že se příští rok nebude ucházet o druhý prezidentský mandát, pokud nezačne počet lidí bez práce stabilně klesat.
Kritici reformy odsuzují hlavně tři body, a to záměr zavést maximální výši odstupného v případě propouštění, zmírnění podmínek propouštění zaměstnanců z ekonomických důvodů a menší závaznost dodržovat pětatřicetihodinový pracovní týden, který socialisté prosadili v roce 2000.
Za 57 let Páté republiky došlo k vyslovení nedůvěry vládě pouze jedinkrát v roce 1962, a to kabinetu Georgese Pompidoua, připomněla agentura Reuters. Tehdejší prezident Charles de Gaulle ale nechal rozpustit Národní shromáždění a jeho pozdější nástupce Pompidou se nakonec stal nejdéle úřadujícím premiérem Páté republiky.
