Tisícové demonstrace provázejí začátek procesu s katalánským expremiérem a dvěma členkami jeho někdejší vlády. Čelí obvinění z toho, že ignorovali soudní zákaz a uspořádali v roce 2014 referendum o odtržení regionu od Španělska. V nezávazném hlasování se pro nezávislost vyslovily čtyři pětiny hlasujících, účast ale byla jen 40 procent.
Obžalovaným hrozí dlouholetý zákaz politické činnosti. „Jdeme tam se vztyčenou hlavou, udělali bychom to znovu,“ uvedl před zahájením procesu bývalý šéf vlády Artur Mas. Zastal se ho i jeho nástupce Carles Puigdemont – podle něj se kauza nikdy neměla dostat před soud.
Před budovou soudu se už od rána srocovaly davy lidí s katalánskými vlajkami. Při příchodu obžalovaných zpívaly hymnu svého regionu.
Katalánská vláda uspořádala v listopadu 2014 nezávazné hlasování, v němž se pro nezávislost vyslovilo asi 80 procent hlasujících. Účast ale činila jen zhruba 40 procent.
Soudy tehdy už před konáním referenda rozhodly, že jeho výsledek nemá pro centrální madridskou vládu žádnou závaznost, lídři Katalánska ale přesto referendum uspořádali.
Prokuratura nyní žádá pro Mase, Irene Rigauovou a Joanu Ortegovou zákaz vykonávat volené veřejné funkce na všech úrovních, ať už místní či celostátní. Trest mají dostat za to, že neuposlechli a obešli výrok soudu.
Nehrozí jim trest vězení, neboť prokuratura se rozhodla nevinit je ze zneužití veřejných peněz. Pro Mase žádá prokuratura desetiletý zákaz činnosti, pro ministryně devítiletý.
Nová vláda Katalánska nicméně chystá další referendum o nezávislosti této autonomní oblasti Španělska. Loni v říjnu katalánský parlament odhlasoval uspořádání referenda nejpozději letos v září.
Katalánsko získalo autonomii v rámci Španělského království na základě ústavy platné od roku 1979. Stejně jako dalších 16 regionů má tak svou vládu a svůj parlament.
Podle průzkumů jsou Katalánci ohledně odtržení dlouhodobě rozděleni zhruba půl napůl. Mnozí z nich si stěžují, že jejich bohatý region odvádí Madridu příliš mnoho na daních, aniž by se mu vrátil odpovídající podíl formou vládních investic.
Kdo další by rád z kola ven?
Katalánsko patří k nejviditelnějším, ale zdaleka ne jediným koutem, který čas od času projeví snahu postavit se na vlastní nohy. Důvodem bývají často nejen ekonomické podmínky, ale i politické rozepře, historické křivdy nebo etnické rozvrstvení.
BASKICKO
Ve frontě za středomořským Katalánskem stojí ambiciózní severošpanělské Baskicko – už dnes má region vlastní parlament, policii, zdravotnictví a školství. Regionální vláda vybírá daně a ve většině případů rozhoduje o jejich využití. K baskické národnosti se hlásí přes dva miliony lidí, žijí převážně na území Francie a Španělska.
Španělská oblast získala autonomii v roce 1979. Mnozí ale požadují důkladnější zpřetrhání vazeb. Od 60. let bojovala za samostatný baskický stát organizace ETA, od té doby připravila o život celkem 800 lidí.
SKOTSKO
Britská premiérka Theresa Mayová nedávno potvrdila tzv. tvrdý brexit – Británie tak spolu s odchodem z EU opustí i společný evropský trh. A vzápětí se může strachovat, zda nepřijde také o svou severní část. Skotové se netají snahou zopakovat neúspěšný pokus o odtržení z roku 2014. Nadpoloviční většina jich tehdy podpořila pokračování společného státu.
Tamní vláda i obyvatelstvo se ale nechce spokojit s opuštěním Evropské unie. Většina hlasujících skotských voličů, 62 procent, se vyslovila pro setrvání v Unii. A lídryně Skotska Nicola Sturgeonová tak vzkazuje do Londýna, že další plebiscit o nezávislosti je na spadnutí.
SEVERNÍ IRSKO
Severní Irsko zažilo tři desetiletí násilí mezi protestantskými unionisty, kteří upřednostňovali setrvání Ulsteru v rámci Británie, a katolickými republikány, usilujícími o to, aby se Severní Irsko odtrhlo a stalo se součástí Irska. Násilnosti si od roku 1969 vyžádaly kolem 3500 mrtvých. Mírové dohody z roku 1998 vedly k rozdělení moci a ukončení krvavého násilí mezi protestanty a katolíky.
VLÁMSKO
Čas od času upozorní na vnitřní pnutí Belgie – podle kritiků uměle vytvořený stát, který ve své podobě neměl nikdy vzniknout. Zemi dlouhodobě sužují spory francouzsky mluvících Valonů a nizozemsky hovořících Vlámů, které se týkají přerozdělení pravomocí a peněz mezi oba hlavní regiony.
Zdroje napětí se zde podobají katalánskému vzoru: bohatší a lidnatější Vlámsko totiž také odmítá „sponzorovat“ chudší Valonsko. Vlámové žijí spíše na severu a tvoří přes 60 procent z asi 10,5 milionu obyvatel Belgie.
KORSIKA
Ostrov s 320 tisíci obyvateli ležící ve Středozemním moři se stal součástí Francie až v 18. století a definitivně k ní byl připojen za Napoleona. Stoupenci její nezávislosti jsou na ostrově v menšině a své požadavky opírají o jazykovou, dějinnou a kulturní odlišnost Korsiky od Francie.
Vlnu násilí především proti vojenským nebo policejním objektům rozpoutala v roce 1976 Korsická národně-osvobozenecká fronta (FLNC). V roce 2003 obyvatelé v referendu těsně neschválili nový status ostrova.
KOSOVO
Území na Balkáně o něco menší než Středočeský kraj obývají necelé dva miliony lidí. Národnostně převažují Albánci s přibližně 90 %, následují se 7 % Srbové a další národnosti. Kosovo vyhlásilo v roce 2008 svou nezávislost na Srbsku, které autonomní oblast ale nikdy neuznalo.
Svědčí o tom i tak všední záležitosti jako srbské mapy, kde je Kosovo jednoznačně zaneseno jako součást státu. Přestože nezávislost Kosova uznaly už desítky států včetně většiny členů EU, stále tak neučinilo Španělsko, Slovensko, Rumunsko, Kypr a Řecko.
PODNĚSTŘÍ
Region Podněstří představuje nejen pruh země podél řeky Dněstr, ale hlavně jde o nejvíce prosperující oblast velmi chudého Moldavska. Svou nezávislost Podněstří vyhlásilo v roce 1990, ale jako autonomní stát ho uznaly pouze regiony, které samy mají s mezinárodním uznáním problémy – Jižní Osetie, Abcházie a Náhorní Karabach.
Na úzkém pruhu země podél Dněstru to vypadá, jako by se tu zastavil čas někde ve vrcholné éře Sovětského svazu. Města a vesnice jsou totiž stále plná komunistických ikon a symbolů v čele s nepočítaně Leninových soch.
SEVEROKYPERSKÁ TURECKÁ REPUBLIKA
Kypr je rozdělený na řeckou a tureckou část od roku 1974, kdy se kyperští řečtí nacionalisté pokusili o vojenský převrat, jehož cílem bylo připojení ostrova k Řecku. Turecko následně v severní části vyhlásilo vlastní republiku, kterou však uznává pouze Ankara. Na jejím území je nyní asi 35 tisíc tureckých vojáků.
Krize vyvrcholila v roce 1983 vyhlášením nezávislého státu, jehož existenci uznalo pouze Turecko. Referendum v roce 2004 ukázalo, že kyperští Turci by byli pro sjednocení ostrova (65 %), ale Řekové na jihu, s pouhými 24 % hlasů pro sjednocení, tuto možnost zavrhli. V současností probíhají opakované pokusy o vytvoření federace, navzdory slibným krokům ale dohoda dosud nepadla.
SEVERNÍ ITÁLIE (PADÁNIE)
Padánií, nazvané podle řeky Pád, se označuje oblast na severu Itálie, kde existuje hnutí za autonomii či nezávislost této oblasti. Jeho vůdčí silou je strana Liga severu, která volá po federalizaci země a argumentuje tím, že bohatý sever financuje chudý jih země.
VÝCHOD UKRAJINY
Příběh sám o sobě, který se ostatním vymyká probíhající přímou válkou mezi povstalci a armádou. Boje propukly v dubnu 2014 po vyhrocení situace kolem odmítnutí asociační dohody s EU a svržení prezidenta Janukovyče. S tím nesouhlasil průmyslově rozvinutější východ se silnými vazbami na Rusko.
Po částečném „zamrznutí“ se boje znovu výrazně zintenzivnily na přelomu ledna a února. Celkově si vyžádaly kolem 10 tisíc obětí, navíc vyhnaly z domovů kolem 1,7 milionu lidí.
