Lídři Arménie a Ázerbájdžánu se v pátek v Bílém domě zavázali, že ukončí dlouholetý konflikt obou zemí. Kromě budoucí mírové smlouvy předpokládá podepsané memorandum také to, že si Američané pronajmou dopravní trasu vedoucí přes Arménii a spojující Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevan. Právě tento bod by mohl v případě realizace výrazně ovlivnit mocenskou rovnováhu v regionu. Zatímco na straně vítězů by byly USA a Turecko, pozice Ruska a Íránu v oblasti by dál oslabila.
Možný pronájem dopravního koridoru Američany, projekt oficiálně nazvaný Trumpova cesta k mezinárodnímu míru a prosperitě (TRIPP), je jednou ze součástí memoranda, které předjímá budoucí uzavření definitivní mírové dohody mezi Arménií a Ázerbájdžánem.
Obě země jsou ve sporu od počátku devadesátých let, kdy se tehdy Armény převážně obývaný Náhorní Karabach odtrhl za pomoci Jerevanu od Ázerbájdžánu a vyhlásil mezinárodně neuznanou Republiku Arcach.
Ázerbájdžánu se podařilo získat velkou část Náhorního Karabachu zpět po válce v roce 2020 a po další úspěšné ofenzivě o tři roky později vrátil pod svou kontrolu celý region, z nějž uprchlo sto tisíc Arménů, tedy většina jejich tamní populace.
Dlouholetý americký pronájem
Právě otázka dopravního koridoru, který by přes arménské území propojil Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevan, zůstávala jedním z hlavních sporných bodů, které bránily pokroku v jednáních o konečné mírové dohodě mezi Arménií a Ázerbájdžánem.
Pokud bude memorandum podepsané v pátek v Bílém domě naplněno, měly by toto dopravní spojení – jde o třiačtyřicet kilometrů – podle dostupných informací příštích devětadevadesát let spravovat Spojené státy, kterým by k tomu Arménie udělila výhradní právo.
Spojnice tak zůstane pod arménskou jurisdikcí, pozemky by ale Washington se souhlasem Jerevanu pronajal konsorciu amerických firem, které by v místě měly rozvíjet železniční dopravu, ropovody, plynovody, optické kabely, případně i elektrickou síť.
Zangezurský koridor neboli sjunická silnice
Vzájemné hranice Arménie a Ázerbájdžánu jsou uzavřené už od počátku devadesátých let, tedy od první války o Náhorní Karabach. Stejně tak má Arménie od té doby uzavřené hranice s Tureckem, což zemi do značné míry izoluje, neboť otevřené zůstává pouze její pozemní spojení s Gruzií a Íránem.
Potenciální pozemní dopravní cesta přes jih Arménie spojující obě části Ázerbájdžánu je známá většinou jako zangezurský koridor, podle ázerbájdžánského názvu Zangezur pro oblast na jihu Arménie.
Jerevan toto označení odmítá jako potenciálně iredentistické (iredentismus je ideologie nebo hnutí, které usiluje o připojení území obývaného etnickými příslušníky daného národa, ale nacházejícího se mimo hranice daného státu, k tomuto státu – pozn. redakce), protože významnou část obyvatelstva regionu ještě na začátku dvacátého století tvořili Ázerové. Místo toho používá termín sjunická silnice, podle arménského jména tamní oblasti Sjunik.
Kromě názvu se obě země také dlouho neshodly v tom, za jakých podmínek by se mělo dopravní spojení v místě obnovit.
Spory o dohled nad trasou
Ázerbájdžán tvrdil, že Arménii nelze důvěřovat v tom, že zajistí svobodný přístup ke koridoru, který – stejně jako Turecko – prezentoval jako součást velkolepého propojení celého turkického světa od Istanbulu po Střední Asii. Dával přitom najevo obavy, že případná změna vlády v Jerevanu by mohla změnit postoj země k dohodě s Baku a provoz v místě ohrozit.
Trval proto na tom, že koridor by neměl být pod úplnou kontrolou Arménie, tedy že by v místě například neměli působit arménští pohraničníci či celníci.
Naopak Arménie se odmítala vzdát kontroly nad cestou s tím, že by tak ztratila suverenitu nad částí svého území, které je navíc strategicky důležité.
Předpokládaná trasa koridoru totiž vede podél íránských hranic, což by izolované Arménii potenciálně bránilo i v přístupu k Íránu, tedy spojenci a obchodnímu partnerovi.
Rusko si přálo dohled FSB
Znovuobnovení dopravních tras požadovala už dohoda o příměří z roku 2020, kterou poté, co Ázerbájdžán v tehdejší válce získal zpět velkou část Náhorního Karabachu, podepsaly obě země za zprostředkování Moskvy.
Dokument zavazoval Arménii k „zaručení bezpečnosti“ dopravního spojení mezi Ázerbájdžánem a Nachičevanem. Nespecifikovala sice žádnou konkrétní trasu, ale nejkratší cesta vede právě přes arménský region Sjunik (Zangezur).
Tato dohoda ještě předpokládala, že dohled nad potenciálním koridorem by měla ruská zpravodajská služba FSB. Moskva také na základě dokumentu rozmístila v regionu své „mírotvorce“.
Situace se však zásadně změnila po roce 2023. Baku tehdy díky své další úspěšné vojenské ofenzivě převzalo plnou moc nad Náhorním Karabachem a Moskva nepřišla Arménii na pomoc. Jerevan tak své vztahy k dosavadnímu spojenci – i k dalším aktérům v regionu – zásadně přehodnotil.
Tento vývoj otevřel cestu k řešení za účasti USA, jehož výsledkem by tak neměl být zcela mezinárodní koridor mimo jurisdikci Jerevanu, jak požadoval Ázerbájdžán a což odmítala Arménie, ale stav, kdy si Jerevan nad trasou zachová suverenitu, i když správou pověří zahraničního aktéra, což by mohlo působit jako garance stability pro Baku.
Arménský obrat
Současné usmiřování Arménie s Ázerbájdžánem se tak děje bez dohledu Kremlu, jehož vztahy s Ázerbájdžánem se rovněž zhoršily. Vývoj souvisí i s normalizací vztahů mezi Jerevanem a Ankarou a celkovým prozápadnějším směřováním Arménie.
Na Moskvu, která má v zemi stále svou vojenskou základnu, Arménie dosud velmi spoléhala. Analytik Ruben Mehrabian z Arménského institutu mezinárodních vztahů a bezpečnosti souhlasí s tím, že Jerevan vnímá současnou situaci jako šanci uvolnit se z vlivu Moskvy, která je zaneprázdněná svou útočnou válkou proti Ukrajině.
„Arménie je ekonomicky závislá na Rusku, protože většina naší komunikace s vnějšími trhy vede přes Gruzii na ruský trh,“ řekl v červenci Mehrabian stanici RFE/RL. „Naše hranice s Íránem jsou otevřené, ale kapacitně omezené. Otevření turecké hranice by Arménii umožnilo přístup na evropské trhy,“ popsal.
Arménsko-turecké vztahy dosud trpěly kvůli rozdílným pohledům na masové vraždění Arménů v Osmanské říši za první světové války. Jerevan to označuje za genocidu, což Turecko odmítá. Arménie ale letos signalizovala ochotu zastavit snahy o mezinárodní uznání masakrů za genocidu a lídři obou zemí se sešli na ojedinělém jednání v Istanbulu.
Arménie také podnikla kroky umožňující případné budoucí přistoupení k EU a podepsala chartu o strategickém partnerství s USA. Tento týden by také měla hostit společné vojenské cvičení se Spojenými státy. Zároveň ale stále udržuje úzké vztahy s Íránem.
Moskva a Teherán na vedlejší koleji
Právě Írán a Rusko by byli hlavními poraženými, pokud by se projekt pronájmu zangezurského koridoru Američanům podařilo dotáhnout do konce.
Obě země sice páteční memorandum z Bílého domu oficiálně přivítaly jako krok k míru, Moskva ale už dříve obvinila Washington ze snahy odsunout regionální mocnosti – tedy Rusko a Írán – na vedlejší kolej a hlavní poradce íránského duchovního vůdce Alího Chameneího uvedl, že Teherán se pokusí projekt zastavit „i bez pomoci Moskvy“.
Moskva i Írán se mohou obávat o osud navrhovaného Mezinárodního dopravního koridoru Sever-Jih, na kterém mají obě země zájem, neboť by vytvořil železniční trasu z Indie do Ruska, která by se vyhnula sankcím. Americký TRIPP by ale mohl tento plán narušit.
„Teherán vnímá jakékoli oslabení arménské suverenity jako přímou hrozbu jak pro svou severní hranici, tak pro dopravní koridor Sever-Jih, který spojuje Írán s Evropou přes arménské území,“ řekl Newsweeku Tigran Grigorjan, ředitel Regionálního centra pro demokracii a bezpečnost v Arménii.
Pro Rusko je podle něj celá záležitost – vzhledem ke slábnoucímu postavení Moskvy v oblasti, které kdysi dominovala – ještě citlivější. „Jakýkoli úspěch USA při převzetí této iniciativy by znamenal velkou ránu pro postavení Ruska v regionu,“ je přesvědčený Grigorjan.
Střední koridor
Hamidreza Azizi z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti už dříve v rozhovoru pro RFE/RL označil koridor za „poslední hřebík do rakve“ a krok k tomu, co někteří pozorovatelé označují za „geopolitické udušení“ Íránu.
„Největší obavou v Íránu je, že takový koridor by jednou provždy ukončil jakékoli vyhlídky na zapojení Teheránu do dopravy mezi Východem a Západem,“ řekl Azizi. Trasa spravovaná USA tyto obavy zvyšuje tím, že umisťuje zájmy Washingtonu, tedy jednoho z úhlavních nepřátel Teheránu, „přímo na severní hranici Íránu“.
Analytik naráží na další velký infrastrukturní projekt, který se regionu dotýká, a to takzvaný Střední koridor, který by propojil Turecko se Střední Asií a Čínou.
„Tento životně důležitý mezikontinentální obchodní kanál v současnosti přepravuje zboží ze Střední Asie a Číny na západ přes Ázerbájdžán, Gruzii a Turecko. Zkrácením a diverzifikací možností tras může zangezurský koridor výrazně zvýšit kapacitu a odolnost transeurasijských logistických a obchodních sítí,“ uvedl už dříve analytik think-tanku Jamestown Foundation Vusal Gulijev.
Spokojené Turecko
Turečtí představitelé proto považují Arménii za klíčový článek ve Středním koridoru,“ podotkl web Middle East Eye. „Turecké společnosti se také chtějí podílet na potenciálních infrastrukturních projektech v Arménii,“ dodal.
Ankara, která je spojencem Baku a podporovala ho ve válce s Jerevanem mimo jiné dodávkami dronů, americký TRIPP uvítala. Turecko už také začalo budovat infrastrukturu, která propojí Kars na východě země s ázerbájdžánským Nachičevanem.
Právě Ankara tak je vedle Washingtonu, který využil slábnoucího ruského vlivu v regionu, dalším potenciálním vítězem, pokud se projekt opravdu uskuteční.
Překážky a rizika
Analytici ale upozorňují na možné překážky realizace TRIPP. Jednou z nich je třeba ruská správa arménských železničních sítí. „Americká soukromá společnost vstupuje do správy silniční a železniční dopravy, zatímco ji vlastní nebo spravuje Rusko,“ konstatoval pro RFE/RL Richard Giragosjan, ředitel Centra regionálních studií v Jerevanu.
Podle některých nelze vyloučit ani vojenskou eskalaci. „Vojenské vměšování ze strany Íránu a Ruska je stále větší možností, protože Arménie a Ázerbájdžán se dostávají z oběžné dráhy Moskvy, zatímco Moskva a Teherán současně rozšiřují vojenskou spolupráci,“ podotkl analytik Paul Goble z Jamestown Foundation.
„Faktory, jako je ruská vojenská základna v arménském Gjumri či ruský ekonomický vliv prostřednictvím tranzitních tras a obchodu, znamenají, že si Rusko v regionu stále udržuje značnou moc,“ upozornil Goble.
