Vzdělání je celospolečenským statkem a jako takové má být v rozhodující míře financováno z veřejných prostředků. Člověka mohou vychovat jen lidé!
Vzdělání nemůže být chápáno jako klasické zboží. Tržní přístup vede k rozpadu společenské soudržnosti. Vzdělávání není jen základním nástrojem individuální i celospolečenské prosperity, ale také rozhodujícím prostředkem sebereprodukce společnosti. Formuje její hodnoty (morálku) a zajišťuje její budoucí přežití. Kombinuje osobní a celospolečenské zájmy.
Jaké je poslání vzdělání?
Jak se učit (tedy osvojovat si znalosti, dovednosti a návyky).
Jak žít sám se sebou (vytváření přiměřeného sebevědomí, vůle, píle, schopnosti sebehodnocení, sebekontroly a zodpovědnosti).
Jak žít s ostatními (zvládnout přiměřeně empatii, asertivitu i kooperaci a pochopit princip dlouhodobé výhodnosti „“nadměrné angažovanosti„“ oproti sobectví).
Jak nacházet své místo ve světě (vytváření systému hodnot, získávání kvalifikace).
Jak pracovat s informacemi (jak je získávat, chápat, selektovat a hodnotit).
Tímto nepominutelným obecným základem vzdělání je také dána zjevná nezastupitelnost lidského faktoru (učitele) ve školství. Člověka mohou vychovat jen lidé! A tento fakt vymezuje místo informačních technologií - úspěšně fungují až jako návazný zdroj informací.
