Po dvou letech skončila v Lanškrouně na Orlickoústecku stavba polikliniky. Práce měly dvě etapy, aby bylo možné lépe zachovat provoz ordinací. Město za zdravotnické středisko zaplatilo sto třicet milionů korun.
O novém zdravotnickém středisku v Lanškrouně se debatovalo minimálně od roku 2010. Původně ho měla stavět soukromá firma, nakonec se pro zhotovení projektu rozhodla radnice a připravovala jej od roku 2015. Poliklinika slouží obyvatelům města i spádového okolí, tedy asi dvaadvaceti tisícům lidí.
Stará budova v ulici Svatopluka Čecha nebyla pro provoz ordinací vhodná. Místo ní vznikla nová. Budovu stavební firma bourala na dvě etapy, na uvolněném místě pak stavěla nový objekt. Práce začaly v květnu 2020, první část byla hotová o rok později v červnu. Stavba definitivně skončila letos v červenci.
„Dokončením a uvedením druhé etapy do provozu jsme úspěšně završili dílo, které odpovídá současným požadavkům na ambulantní zdravotní péči. Moderní prostory nabízí vhodné zázemí pro ambulantní specialisty, kteří zde pod jednou střechou budou snadněji dosažitelní pro pacienty,“ míní starosta Radim Vetchý (Lanškrounské fórum).
V poliklinice pacienti najdou ordinace praktických lékařů, neurologii, ORL, oční, logopedii, plicní, speciální rehabilitace nebo gynekologii, je tam i rentgenové pracoviště. Zatím tam neprovozuje praxi dětský lékař. „Lanškrounu dlouho chybí, ordinace je tam připravena,“ řekl Vetchý.
Původní budova polikliniky pocházela ze 17. století, na měšťanský dům ji přestavěl její majitel koncem 19. století. V domě sídlila banka. Novou podobu fasády budova získala v roce 1936. Architektonický návrh vycházel z původního objektu z konce 19. století.
Tvar nového objektu je obdobný jako původní budova se sedlovými střechami. Největší část prvního podzemního podlaží je určena pro parkování, zbývající části jsou využity pro technické zázemí budovy. Zdravotnické provozy se nachází ve třech nadzemních podlažích. V podkroví jsou archivy a sklady.
„Jednalo se o zdánlivě snadnou úlohu umístit na místo původní polikliniky budovu objemově a tvarově velmi podobnou. Ta ovšem musela odpovídat novým požadavkům na vnitřní uspořádání a vybavení. Bylo nutné ve spolupráci se zadavatelem a budoucími uživateli budovu dořešit do všech detailů a vyhovět nejen platným provozním předpisům, ale také požadavkům památkové péče,“ řekl Jiří Houda, hlavní inženýr projektu z architektonické a projekční společnosti Obermeyer Helika.
