Celkem nenápadně, v průběhu poslední reprezentační přestávky, došlo v naší nejvyšší hokejové soutěži k velmi radikální změně pravidel. Hokejové bitky, které patří ke koření zámořských hokejových soutěží, byly totiž v evropském hokeji dlouhou dobu nepřekročitelným tabu. Léta platilo pravidlo, které lze shrnout do velmi stručné formulace: „Kdo při bitce shodí rukavice, dostane trest na 5 minut a k tomu osobní trest do konce utkání.“ Po turnaji Karjala se ovšem v extraligových kabinách objevilo upřesnění, které významným způsobem upravuje posuzování těchto situací.
Šarvátky
Důležitým kritériem, které rozhodčí musí vzít v úvahu, je vyváženost šarvátky (tj. počet zúčastněných hráčů je stejný, nikdo z účastníků není jednoznačným a vyloženým agresorem, použité prostředky jsou vyvážené).
• Jeden proti jednomu, s rukavicemi nebo bez rukavic tj. vyvážená šarvátka,
- tresty: 2, 2+2, 10,
- pouze při zranění zváží rozhodčí možnost uložení vyššího trestu. (5+OK, trest ve hře).
• Technický hráč se brání a hráč „bitkař“-agresor vyvolá šarvátku (chybí vyváženost),
- agresor trest ve hře,
- bránící se hráč trest podle provinění (aktivně se zapojí bez rukavic - 5+OK, neaktivní - bez trestu, případně pouze s trestem za předchozí provinění).
• Jeden hráč bez hole, soupeř zasahuje proti němu holí (nevyváženost),
- hráč zasahující holí trest ve hře, druhý hráč trest podle provinění.
• Brutální, zákeřný, úmyslný faul (případně se zraněním), který následně vyvolá šarvátku více hráčů - původce uvedeného faulu trest ve hře,
- ostatní hráči tresty podle provinění (rozlišovat v šarvátce shozené rukavice, či nikoliv).
• Dva hráči v šarvátce, třetí zasáhne (porušena vyváženost),
- trest ve hře pro třetího hráče za zákrok, kterým zasáhl do šarvátky (např. hrubost, sekání, bodnutí apod.).
Snaha o ukončení bitky, např. oddělením hráčů, není zásahem do šarvátky.
K povinnostem čárových rozhodčích při šarvátce patří mimo jiné i sledování hráčů, kteří neoprávněně vstoupí na led, aby byli potrestáni dle pravidel, a jmenovitě uvedeni v poznámkách zápisu o utkání k dalšímu projednání v disciplinární komisi.
Stručný vzkaz od ředitele TELH Josefa Řezníčka, který ovšem velmi zásadním způsobem mění rozdělování trestů. Vzkaz, který si jistě najde řadu odpůrců, ale i obhájců. Přiznávám, že patřím k té druhé skupině.
Hokej je kontaktní a tvrdý sport, ve kterém není o osobní souboje nouze a patří k němu určitě i emoce. Pokud ve výjimečných případech přerostou únosnou mez a vyvrcholí šarvátkou, ve které oba hráči postupují férově podle psaných i nepsaných pravidel, není podle mého názoru třeba sahat k větším trestům. Větší trest totiž neznamená jenom vyřazení hráče ze zbytku utkání, ale při jeho opakování i další disciplinární následky. Navíc si nemyslím, že by se v českém hokeji masově rozmohlo nasazování bitkařů. Už proto, že by bylo při rozpočtech klubů příliš velkým přepychem, aby si tým platil hráče, který má za úkol pouze vyvolávat rvačky. Možná ze začátku, než si hráči nové pravidlo vyzkouší, bude šarvátek víc, ale věřím, že i nadále budou v českém hokeji pouze vzácným úkazem. Dokonce i David Kočí, který si v zámoří získal právě bitkařskou pověst, je podstatně komplexnějším hokejistou než mnozí „čistokrevní“ bitkaři z nižších profesionálních soutěží.
Mimochodem, když hovoříme o bitkařích, každého napadne David Kočí. To je hokejista, který od svého příchodu do Sparty vzbuzuje spoustu emocí. Musím se přiznat, že jsem vždy tohoto hráče spíš hájil. Rozhodně si nemyslím, že umí jenom shodit rukavice. Jistě, nikdy to nebude elegantní tvořivý obránce kalibru Marka Židlického, ale umí být pracovitým a důrazným defenzivním zadákem. Problém by určitě nebyl ani s tím, kdyby párkrát za sezonu shodil rukavice a našel si stejně fyzicky disponovaného soupeře, ochotného poměřit s ním své boxerské dovednosti. Ale zákrok, který předvedl v pátek v Brně, jeho pověsti určitě nepřidá.
Možná bych tímto způsobem mohl veřejně odpovědět i jednomu (naštěstí ojedinělému) divákovi z Prachatic, který označil můj komentář inkriminovaného zákroku na Roberta Petrovického za lživý. Trvám na tom, že nájezd Davida Kočího bohužel přesně naplnil definice zákeřného a brutálního faulu na nepřipraveného soupeře, a jsem stále přesvědčen, že už přímo na ledě měl být potrestán trestem ve hře. Lítost pana Martina K. nad tím, že Petrovický nebyl odvezen sanitkou či vrtulníkem, když už dostal Kočí trest 5+OK, pak ponechám raději úplně bez komentáře. Ostatně podobný názor asi měla i disciplinární komise, když ve zkráceném řízení potrestala Davida Kočího stopkou na 5 zápasů a k tomu má další zápas stop za druhý větší trest, a také trenér Sparty Josef Jandač, který Kočího zákrok označil za nesmyslný faul, který Spartě prohrál zápas. A má pravdu.
Jinou kapitolou ale byla následná bitka s Valábikem, tady to už byl souboj, který podle mého soudu naplnil první bod pravidlové novely, a měl být potrestán 2+2 na obou stranách.
