Miroslav Kalousek stojí, po čele se mu řinou kapičky potu, prohlašuje, že prožil nejtěžší chvíle života, ale že existence malých stran obecně, a té jeho zvlášť, musí být uchována. A nebyla by, kdyby lidovecký předseda nepřestoupil z ptačího hnízda do růžového záhonu.
Kalouskovi prý nezbylo než se přidat na stranu Jiřího Paroubka, který volal po takové změně volebního zákona, jež by menší strany zcela vymazala z politiky. Potenciální oběť se tedy musela spojit s potenciálním vlastním škůdcem. Hned zazněl velký hlas z ODS, že malé strany zachovány být musí, a že modrá partaj jejich záchranu považuje za svůj téměř kruciální úkol.
Pokud skutečně nejde pouze o lidovce a zelené - tedy možné koaliční partnery obou politických mastodontů, partnery sice obtížné, nicméně zatím v rámci stávajícího volebního systému nutné -, ale i ostatní (nesněmovní) politické hobity a velcí připustí, že změna volebního zákona směrem k jeho zásadně většinové podobě se konat nebude, bude to doopravdy jenom k dobrému. Existence malých stran, jež mnozí politici a s nimi spříznění komentátoři povýšeně chápou jako parazity, okusující drobečky volebního koláče, které by se mohly hodit velkým, má totiž svůj smysl.
Především navazuje na dlouholetou tradici, která byla přerušena až Národní frontou. Po roce 1948 se u nás podařilo na čtyřicet let vytvořit takřka dokonalý poměrný systém s maximálními většinovými prvky: jedna velká partaj vládla a malé jí přisluhovaly. Po té zkušenosti by se nám měl onen poměrný docela zamlouvat. Navíc malé strany charakterizují názorovou pestrost a ilustrují základní postulát demokracie, jímž není rozhodovací právo většiny, ale nárok minorit na veřejný názor a jeho prosazování. Z těchto a ještě z mnoha jiných důvodů je bytí malých stran opodstatněné a volání velkých po změně volebního systému na většinový se jeví jako pošetilé. Ani poslední volební pat se nezdá být dostatečným důvodem pro takovou zásadní změnu. Je to jako bychom při fotbalovém zápase nedosáhli kýženého výsledku a hned chtěli měnit pravidla.
A poslední vývoj vyvolává pocit, že občané by měli být velmi opatrní při jakékoliv podpoře velkých při pokusech malé strany omezit, ba je zhltnout. Vyhrožování změnou volebního systému se začíná jevit jako vyděračská zbraň. Přichází možná čas zdůvodnění občanské obrany těch nevelkých. Otázkou ovšem zůstává, zda to neměli Paroubek s Kalouskem - velký a malý - takhle pěkně domluvené.
