Věci občas nečekaně úžasně zafungují, když to člověk nejméně čeká. Alespoň já mám s tímhle druhem překvapení vcelku bohaté zkušenosti. Na čtvrtek jsem špatně spal i kvůli tomu, že se v africké zimě peru už pár dnů s virózou. Přes den jsem se necítil nijak valně, dopoval se nějakými prášky, ladil přípravu na mač Slováků s Italy a rozhodně nežil v očekávání nějakého strhujícího podvečera.
Na zápas do Ellis Parku se se mnou vypravil i Ondra Lípa a paní velvyslancová Pohlová. Cestou nás předjela houkající kolona s policejním doprovodem, která překvapivě nezvolila nejkratší cestu a dorazila na místo činu o fous později než my. K našemu mírnému překvapení ale nevezli „jako k ohni“ pana Berlusconiho, ale anglického sudího Webba s kolegy. A přitom nehořelo, do úvodního hvizdu zbývaly dvě hodiny.
„Vytrpěl“ jsem si na komentátorském stanovišti zápas slovenských přátel proti Paraguayi, a tak jsem byl v jakýchkoliv prognózach zdrženlivý. Na druhou stranu jsem dobře věděl, že Weissův soubor téměř pravidelně zabral v kvalifikaci vždy, když se to nejméně čekalo a kdy byl na „veřejný“ odpis. Nejmladší trenér na MS (!) se opět nebál udělat rošády v základní sestavě a tentokrát měl šťastnou i moudrou ruku zároveň.
Jenže absolutně nejpodstatnější byl markantní rozdíl v projevu celého týmu. Dala se z něj od počátku vystopovat zdravá sebedůvěra, což je nezbytný předpoklad případného úspěchu. Tím si Slováci jednoznačně naklonili na svou stranu i štěstí a ruku v ruce s fotbalovou kvalitou vstoupili nečekaně do bran fotbalového ráje.
Moji souputníci na komentátorském stanovišti ČT to úchvatné drama prožívali tak intenzivně, že přivábili pozornost jiných kolegů, takže si nás mylně filmovali v domnění, že dokumentují ostrůvek slovenské euforie. Byl to prostě a jednoduše naprosto nečekaný, a o to příjemnější zážitek sousedské sounáležitosti.
Přiznám se, že mě ani na chvíli nenapadlo, že by tam v tu chvíli mohl být český tým. To mi došlo až při psaní těchto řádků s dovětkem, že čeští bafanabafana tuhle šanci prohospodařili a odmítli sami.
Takže Vivat Slovensko, gratulace a hodně štěstí do osmifinále. Upřímně řečeno nevím, jak na tom byl Jánošík se vztahem k Tulipánům, tak se nechme překvapit…
