S kolegou Ondrou Lípou jsme v jedné z mála volných chvil na MS nabrali ve čtvrtek z Pretorie směr Pillanesberg a vydali se na dvouhodinovou pouť vstříc jednomu z mnoha jihoafrických parků nabízejících šanci uvidět na vlastní oči ve volné přírodě třeba slony nebo lvy. Do areálu jsme vjeli kolem jedné odpoledne, a přestože jsme byli v lehké časové tísni, jeli jsme zpočátku jako indiáni krokem a zkoumali každý kámen, zda to náhodou není dřímající král zvířat. Když jsme v houští objevili u cesty schovanou první antilopu, asi třikrát jsem Ondrovi popojížděl, aby našel správný úhel pro fotografování.Přestože jsme byli upozornění na fakt, že třeba neuvidíme žádné exotické tvory, tak naše portfolio pomalu, ale jistě narůstalo…
Narazili jsme na zebry a pak stádo pakoňů a neustále slídili zrakem po okolí. Parkem vede mnoho prašných cest, na kterých se náš vypůjčený normální osobní vůz neproměnil mávnutím kouzelného proutku v terénní jeep a někdy nápravy i celé vozidlo doslova sténaly. Ale dobrodružství je dobrodružství.
První větší odměna přišla nečekaně, v dálce jsme zahlédli stádo slonů a Ondra začal s fotoaparátem řádit. Po dalších pár minutách jsme dešifrovali v křoví tělo žirafy, zatímco její hlavu dokonale ukrývala koruna stromu, který systematiky ožírala. Manévry s focením byly dlouhé a hlavně zbytečné. Za chviličku nám jedna málem vlezla do auta.
Nabitým sebevědomím z pestrosti úlovků jsme začali hulákat z okna (z aut se nesmí v parku vylézat) a přivolávali krále zvířat, ale pochopitelně bezvýsledně. Uprostřed areálu je oplocený prostor na odpočinek a případné občerstvení. Tam jsme se dozvěděli, že lvi byli spatřeni v určitém místě parku před hodinou, takže jsme zavětřili šanci.
Vzhledem k tomu, že to bylo přesně na trase našeho plánovaného výjezdu, jeli jsme jako houbaři najisto a s výrazem starých mazáků už nevzrušeně a celkem rychle míjeli stáda antilop, pakoňů, zeber, prasat či opic. Mířili jsme na označené místo a ejhle, podle aut nastavěných u okraje silnice jsme pochopili, že hledaná atrakce je nablízku.
Pravda, jednalo se o jedinou lvici, ale my byli nadšení a jako bonus shlédli o kus dál i rochnícího se hrocha…
Za dvě hodiny jsme tedy narazili na téměř kompletní „big five“, jak se říká sestavě nejvyhledávanějších afrických zvířat. Naši domácí velvyslancovi Pohlovi nám po návratu domů vysvětlili, jací jsme klikaři. Paní Karolína byla v Pillanesbergu šestkrát, lva nepotkala nikdy a slony jen jednou. Holt když se štěstí unaví, sedne i na dva náhodné kolemjdoucí z Čech!
