Takže nová tvář z Prahy 13, David Vodrážka. Jediná změna ve vedení ODS. Revoluce se nekonala, i když Pavel Bém zvedl svůj prapor hodně vysoko, až se jeho sebeprezentace možná zdála ve zdejších podmínkách protivná. Člověk by skoro čekal, kdy se pochlubí i svou potencí. Trochu to připomínalo nejlepší doby Bémova velekněze Václava Klause. Odchod tohoto starého o ODS zasloužilého muže je proti obměně v předsednictvu změnou významnou. Opustil své dítě, ovšem nebyl to rozchod ve smyslu: "Potomku můj, už jsi dospělý, jdi do světa, já odcházím na zasloužený výminek, ale moje náruč je ti vždy otevřena!" Spíše jakoby Klaus řekl: "Zmetku neposlušná, nedbáš mých rad a pokynů, tak táhni a až ti bude zle, ke mně už se nevracej!"
Kdyby to ale bylo takhle, mohl by se Mirek Topolánek radostí tetelit. Neboť mocnář z Hradčan se nevzdává. Zvlášť když má zázemí nepřehlédnutelného úřadu, mnoho politických pák v rukou a nezřízenou chuť jich využívat. Klausova slova o odchodech a neangažovanosti v něčí prospěch (nejčastěji ve svůj) nelze po zkušenostech s ním brát vážně. Jenom si připomeňme, jak se zapřísahal, že nebude prezidentem aktivistickým. Chtěl tím zesměšnit svého předchůdce Václava Havla, odkryl sám sebe. Neboť Václav Klaus nejen aktivismus snídal, obědval, večeřel, on nad ním nezřízeně mlaskal. Proto jenom blázen by mu věřil, že rozloučení s pozicí čestného předsedy myslí čestně. Dokud bude v řadách ODS jeden jediný synáček, na nějž bude mít otec-zakladatel vliv, bude tatínkem využíván jako prostředek k manipulování se stranou i s vládní politikou.
Nyní kupříkladu může skrze své lidi mrskat nad ODS a vlastně nad celou zemí bičem Lisabonské smlouvy. Je pozoruhodné, jak se opět v této souvislosti ozývaly oslavy páně prezidentovy názorové konsistence. Inu, možná vůči evropskému sjednocování obecně a samotné smlouvě zvlášť v názorech setrvalý je. Ovšem co je postojově soudržného na tom, když se spojuje s panem Ganleyem a jeho hnutím Liberta? Vzpomeňte jenom, jak v době „Děkujeme, odejděte!“ horoval proti všelijakým samozvancům, kteří zasahují do politiky, aniž by měli demokratický (rozuměj: volební) mandát. Což Liberta zatím nemá. Ale najednou Klaus, jde-li o jeho zájem, může se s takovým kamarádit. Důvěřovat tedy Klausovým slovům bez výhrad a ostražitosti by bylo hloupé a naivní. Což platí i tom, že se údajně „odstřihl“ od ODS. Spíše jejímu současnému vedení ustřihne křidélka, jak k tomu bude mít příležitost. Sebemenší neúspěch Topolánkovi a jeho týmu osladí jedovatými poznámkami a vytvářením atmosféry: „To by se za mě nestalo!“ a „Kdybyste tehdy dali na mě!“ Klaus porážky nezapomíná. A na tomto kongrese se chystal zvítězit. Ovšem výhra se nekonala a nemůže ji ani zlehčit označením za „nevýhru“. Byla to porážka. Václav Klaus ani neodešel hrdě středem. Jakoby odkulhal. Ovšem Klaus si nelíže rány. Klaus rány vrací.
K tomu samozřejmě v budoucnu každý kritik, nejen z řad Klausova fanklubu, může při každém klopýtnutí Topolánkovi vyčíst, že se neodhodlal k rasantnějším změnám. Ostatně lze to kdykoliv vytknout celé ODS: „Proč jste se nezbavili porážkou umazaného vůdce?“ K tomu lze přičíst poznámku o tom, že koryta se holt drží za každou cenu. I výměnou za další porážky a osud budoucnosti celé české pravice. A bude to znít zcela srozumitelně a pravdivě. Topolánek neřekl srozumitelně, co bude měnit ve výkonu své staré squadry. Rozhodně se nemůže ohánět tím, že spřežení, které táhne, se nepřepřahá. Členové jeho potahu nyní zabírají jeden čehý a druhý hot. A zvenku to vypadá, že vůz jede kamsi do bažin.
