Myslím, že mám docela dobrou znalost hlavních politických názorů obyvatel Česka, i když jsem nikdy neviděl žádného živého člena Dělnické strany. Důsledně se vyhýbám příležitosti někoho od nich potkat. Hodně podobné je to se členy KSČM a jejími příznivci. Jejich myšlení a postoje znám více, než bych si přál, je to ale znalost, o kterou není co stát. Koneckonců, taky nepotřebuji denně projíždět E-55 od Teplic do Dubí, abych si udělal spolehlivý názor na celé to odvětví špinavého podnikání.
Znám hodně zelených, jsou to vesměs správní lidé, milovníci přírody a spaní pod širým nebem, třídí odpad, sami sobě ukládají přísnou disciplínu, raději by se nechali mučit, než by do kamen hodili plastovou láhev. Jejich pohled na svět je ale někdy až příliš často vyšinutý, jakkoli to může být roztomilé. Jsou ochotni přivazovat se k vratům Temelína nebo ke kolejím vedoucím k úložišti vyhořelého jaderného paliva a stříkat sprejem paničkám po norkovém kožichu. Říkávali jsme jim svého času v České národní radě „čolkaři“, to když bránili výstavbě dálnice, protože přes jeden úsek by nemohly táhnout žáby. Strach o životní prostředí a neodbytný důraz na jeho ochranu však má v politice své místo a celkově je tak dobře, že tu zelení jsou.
Asi nelépe přečtené mám sociální demokraty. To proto, že jejich ekonomická doktrína je v tak příkrém rozporu s principy svobodné společnosti, s tím, jak je chápali zakladatelé ekonomie z konce 18. století. Lámu nad nimi hůl, i když vím, že bych jim měl přiznat právo na jiný názor. Přiznávám, ale tím jiným názorem je, že lidé mají nárok na jistotu zaměstnání a příjmů a že oni jsou schopni jim ji dát. Nemají a nejsou. Jisté je jedině to, že to nejde. Jistota může být vždy jen pro někoho a na něčí úkor. To oni ale dobře vědí, je jim to však jedno. V nejhlubší vrstvě jejich myšlení je totiž třídní nepřátelství, závist a zášť k úspěšným a bohatým. Však také sociální demokracie porodila v roce 1921 komunistickou stranu.
Lidovci jsou lidovci, znám jich poměrně hodně, ale ať se snažím, jak se snažím, nic moc určitého o nich nedokážu říci. Jak jsou umanutí být stále někde ve středu, tak tam také jsou, jenomže tam se nic nehýbe, živo začíná být až pohybem od středu k okrajům. Pak jim nezbývá než čekat, kam se pohnou okraje, a začnou jednat, až by hrozilo, že by nemuseli zůstat středem.
Dobře znám také ODS, od samého počátku, když vznikla po rozpadu Občanského fóra. Deklarovala se jako pravicová liberální strana, jenomže liberalismus stále více chápala v tom nejhrubším lidovém pojetí jako svět, kde je všechno dovoleno, v němž pravidla překážejí účelu, kde je třeba vítězit za každou cenu. Opravdu za každou. Morální zábrany? O nich ať si žvaní lidovci. Dozor nad kapitálovým trhem? Ten přece brání žádoucí koncentraci kapitálu. Ochrana minoritních akcionářů? Nesmysl, je to jako chránit opoziční poslance. Restituce majetku? Jen komplikace práce soudů. Narovnání vztahů s katolickou církví? Vždyť je to stejný spolek, jako jsou včelaři. Evropská unie? Jen jiný název pro RVHP, Brusel jako Moskva.
Dlouhou dobu se dařilo ODA takovýto divoký liberalismus vyvažovat a neutralizovat. ODA opravdu kladla důraz na vládu zákona, hodně se jí toho povedlo. Teprve s odstupem času se dozvídám, že čelní představitelé ODS nikdy nepovažovali za nepřátele socialisty, natož pak komunisty, nýbrž ODA. Ta jim překážela, protože byla pravicovou alternativou. Dokonce se někteří členové ODS dnes po letech chlubí, jak se jim podařilo zmocnit se chytře názvu „občanská demokratická“.
ODA zahynula na intrikánství uvnitř strany. Tuto stranu zničili netrpělivci, kteří si mysleli, že místa v čele by už měla patřit jim a ne těm neschopným, kteří jsou tam už moc dlouho. Zničil ji také člověk, který byl z jiného těsta, nevěřil v její síly a potichu si připravoval přízeň konkurenční ODS. Pár kapek jedu stačí zkazit vodu v celé studni. ODA tu byla dříve, než Občanské fórum, byla založena na velkolepých myšlenkách, které její zakladatelé zastávali dávno a dávno před listopadem 89. Dnes v nich pokračuje skvělý Občanský institut. Byly samozřejmým majetkem drtivé většiny jejích členů. V ODA byl i Karel Schwarzenberg.
Slovo politický marketing tehdy nikdo neznal. Nebylo ho třeba. Prodávalo se poctivé zboží. Nemuseli tu být specialisté na přesvědčování lidí, že močůvka vlastně voní jako parfém. ODA v politice silně chybí. Její bývalí voliči jsou dnes bezprizorní, nevědí, koho volit, když ODS volit nemohou. Nejde to. Živoří buď roztroušeni po malých stranách, nebo na politickou činnost rezignovali. Je to opravdu škoda. Svitla ale naděje, že bolavou mezeru po ODA zaplní strana TOP 09. V jejím čele je Karel Schwarzenberg. Nikoho lepšího si nedovedu představit.
