Jedním ze světlých míst rozhádané a karamboly stíhané Nečasovy vlády jsou dobré vztahy mezi rodiči žáků a ministrem školství. Je to vlastně rarita, uvážíme-li vztahy u nás obecně a mezi jistými ministry zvláště. Obliba ministra Josefa Dobeše (VV) u rodičů není bezdůvodná. Oproti povinné sexuální výchově, kterou svobodomyslní rodiče kritizovali jako výchovu ke konzumnímu sexu, rozhodl ministr o zavedení nepovinného předmětu etická výchova, jehož součástí budou i sexuální témata. Svou vstřícností tak navázal na loňskou spolupráci s rodiči v kauze kontroverzní příručky „Sexuální výchova – vybraná témata“, kterou ministerstvo po četných protestech stáhlo ze svého webu a ředitelům základních škol doporučilo, aby při výuce sexuální výchovy (rozložené do jiných předmětů) respektovali přání rodičů.
Už když ministr Dobeš nastupoval do své funkce, projevil přání úzce spolupracovat s rodiči na zlepšení kázně ve školách. Rodiče, sdružení ve Výboru na obranu rodičovských práv (VORP), si zase přáli, aby o tak intimní oblasti, jakou je sexuální výchova, mohli rozhodovat sami bez nátlaku školy. Zdálo se, že bude těžké se dohodnout. Ale protože obě strany byly přístupné rozumným argumentům, došlo ke shodě a dokonce i ke vzniku důvěry. Rodiče to vyjádřili na naše poměry vcelku neobvykle: zastali se ministra proti jeho kritikům a podpořili jeho reformní snahy. „Považujeme obvinění vznesená proti ministru školství za zavádějící, nepravdivá a účelově zaměřená na diskreditaci jeho osoby. Jsme přesvědčeni, že za tím stojí zájmové skupiny, které jsou ohroženy konzervativní a otevřenou politikou tohoto ministra,“ uvedli v prohlášení VORP z počátku března.
Přitom o způsobu sexuální výuky nebylo rozhodnuto ještě v prosinci. V Brně na setkání ministra Dobeše se zástupci VORP a představiteli Asociace center pro rodinu (ACER) se řešily potíže s vyjímáním dětí z nevhodné výuky. Hovořilo se i o tom, že za sexuální výchovou založenou na kondomech a antikoncepci stojí koncerny, které ji prosazují především kvůli zvýšení svých zisků. Ministr řekl, že sexuální výchova by neměla být záminkou k odčerpávání prostředků MŠMT, a proto chce zavřít „finanční kohoutky“ všem, kdo si z ní udělali živnost. Z tohoto hlediska je ministrovo rozhodnutí o zařazení sexuální tématiky do nepovinného předmětu etická výchova nepochybně správné. Není však úplně ideální, pokud jde o etickou výchovu jako nepovinný předmět. To, co ve školách chybí nejcitelněji, je totiž právě etická výchova – a ta by rozhodně neměla být nepovinná, nýbrž povinná.
O zavedení etické výchovy jako reakce na vzestup kriminality dětí a mládeže usilovala řadu let např. KDU-ČSL spolu s Etickým fórem a Křesťanskou akademií mladých. Do výuky měla být zařazena od září 2010. Třebaže k tomu nedošlo, ministr Dobeš i rodiče jsou stále zajedno v tom, že etická výchova je mnohem potřebnější než sexuální. Pořád však není jasné, v jakém duchu má být etická výchova pojata. Ukázalo se totiž, že ani ministerstvem doporučená příručka k etické výchově autorů Ladislava Lencze a Evy Ivanové není pro určité skupiny přijatelná. Podle studentského spolku homosexuálů Charlie je tato příručka příliš konzervativní, protože „znatelně negativně“ hodnotí např. potraty, masturbaci, kondomy, homosexualitu a pohlavní aktivitu před 18. rokem života. Pokud by ale tyto jevy měly být hodnoceny kladně, pak se osnovy etické výchovy (hodné toho jména) stanou neřešitelným rébusem. Nikdo si nedokáže představit, jak by bylo možné sladit mravnost a nemravnost, úctu k životu a umělý potrat, pohlavní zdrženlivost a „bezpečný sex“, partnerskou věrnost a promiskuitu. Nelze přece hovořit ani o elementární etice u neetických, nehumánních či nemorálních postojů a praktik. Protože si však spolek pohlavně jinak orientovaných jedinců vynutil stažení zmíněné příručky, stojí ministr školství před úkolem, který na sebe vzal, zatím s prázdnýma rukama.
Rodiče žáků mohou ministru Dobešovi pomoci již osvědčeným způsobem: k dosavadním čtyřiceti tisícům signatářů petiční akce proti povinné školní sexuální výchově připojit další tisíce aktivistů, kteří se budou zasazovat o plošné zavedení povinného předmětu etická výchova (a nepovinné sexuální výchovy), a to na základě staletími prověřených morálních norem. Věřím, že se najdou. Buď se budeme držet dobrých zásad, které kultivovaly náš životní prostor, nebo přijmeme diktát popletených skupin, vydávajících mravní degresi za pokrok, vulgaritu za jemnost a sobectví za prospěch veškerenstva.
