Vedoucí redaktor portálu ČT24 mě požádal o předvánočně laděný blog. Ale jelikož se nerad opakuju, dovolím si tentokrát odkázat na příspěvek do posledního Horizontu na ČT24. Ten jsem připravoval o česko-německém vánočním stromu ve Vatikánu. Natočil jsem ho za děsné zimy pod různými pražskými vánočními stromy ve večerní atmosféře Starého i Nového města pražského. A bylo to hezké i pro oko.
Jedna vánoční tradice je taky evropskou tradicí. Stavění, zdobení a nakonec rozsvěcení vánočních stromků v rodinách. A pak taky pořádných stromů na nejrůznějších náměstích. Letos dostala tahle tradice nezvyklý a pro nás Čechy potěšitelný ráz.
Vánoční strom na svatopetrském náměstí ve Vatikánu má letos dvojí symboliku. Je symbolem Vánoc, svátku pokoje a míru, a má tu čest být tím symbolem v metropoli světové obce křesťanské. Ale to není všechno. Ve Vatikánu se každý rok vztyčuje strom zaslaný z jiné země. I když na řadě bylo Německo, Bavoři vybrali strom z druhé strany bývalé železné opony.
V Římě stojí teď poprvé také symbol pokoje a míru ve sjednocující se Evropě. Německý deník Der Bild se nicméně podivil, nebo snad přímo pohoršil: Od kdy mají vánoční stromy dvojí občanství? Dalo by se mu odpovědět: Nemají. V schengenském prostoru mají jen evropské. A strom rozsvícený ve Vatikánu jedním německým a jedním českým starostou je toho důkazem, hravě překročil troje hranice.
Řím je metropole křesťanství, i když se tu Kristus nenarodil. Zato se tu narodila evropská myšlenka. To malé česko-německé gesto, se uskutečnilo na správném místě. A taky ve správný čas. Končí desátý rok české účasti na evropském sjednocování. Někdo může říct: „Tak to tedy má to gesto deset let zpoždění“. Jenže historie se nepíše po minutách, hodinách a dnech. Desetiletí je dobrá míra pro ocenění míru…
V chvíli euforie, kdy se v roce 2004 Evropská unie rozšiřovala o celých osm států, nebylo snad nikde v Evropě zapotřebí gest vstřícnosti a jiných projevů evropského ducha. Dnes ano. Nadšenců pro evropskou myšlenku ubylo. Přibylo naopak těch, kteří jí nepřejí. Pod vánočními stromy znějí touhle dobou koledy. Jedna říká: „ Rozjímejme…“ a taky říká: „Pozor dejme!“
