Diskuse ke dvěma mým blogům z poslední doby jak známo zmizela. Kdo ji snad hledal, dočetl se, že „byla zablokována, diskutující porušili pravidla diskuse“. Diskutovalo se způsoby na české internetové ulici" obvyklými. Tedy jak věcně, tak nevěcně, jak slušně, tak spíše neslušně, jak chytře, tak také hloupě. Někdy diskuse připomínala pavlačovou hádku, jindy defilé monologů, občas neartikulovaný řev. Málokdy na něco konstruktivního diskutující přišli; většinou ani nechtěli. Znechutit, pošpinit, urazit - to je přece mnohem jednodušší a lákavější. Nejdokonaleji to umí anonym; nadává zpoza rohu (nebo pod cizí identitou) a tetelí se blahem, že mu nemohou adresně říct: Františku Vopršálku, měl by ses stydět.
Tihle diskutující mají zvláštní slovník a bizarní představy. Například věřící je u nich „křesťanský fanatik“. Papež je ten, kdo nabádá k zabíjení „pokud se loupí a vraždí pro papeže“. Autor rovná se „pacholek“, nebo ještě lépe „imperialistický gestapácký fašista“. Jiný anonym míní, že autor je „Jidáš“, má „nevymáchanou hubu“ a „je tuze nebezpečný“. Charta 77 je „Chátra 77“. Že by Gottwaldovi pohraničníci stříleli uprchlíky do zad? „Fuj, to je taková lež, skoro jako Havlovy pindy“. A pozor: „smeteme vás co nevidět“. Jakápak petice na ochranu křesťanů před pronásledováním? „Vycucat si z prstu několik desítek či stovek jmen“ nebo použít „prográmek který to urychlí – generátor falešných jmen,“ asi podle sebe soudí další „Anonymous User“. „Kdo a co jsou lidé kalibru jako pan redaktor, básník, umělec,.věrně ukazuje dokument Třicet případů majora Zemana,“ hlásá jiný „uživatel Facebooku“.
„Demokracie je diskuse,“ pravil kdysi T.G. Masaryk. Platí však také, že demokratické principy a schopnost demokratické diskuse nejsou vrozeny každému. K tomuto stavu je třeba dospět. Vyznává-li někdo právo silnějšího, soupeření kdo s koho, sotva pochopí, že smyslem demokratické diskuse je snaha o kompromis. Respektování názorové odlišnosti druhých a hledání styčných bodů se na internetových stránkách, přístupných atavismům všeho druhu, příliš nenosí. Nemoderovaná diskuse s tím, kdo kompromis považuje za svou porážku, snadno sklouzává k zákonům džungle. „Naše diskuse vypadají tak, jako když dva divoši, každý ve svém vlastním pralese, tančí válečný tanec,“ napsal v r. 1947 Ferdinand Peroutka o stylu debaty, který se šířil s poválečným nástupem komunistů. Marně připomínal Peroutka pravidla debaty, jako je neodbíhání od tématu, nepodsouvání vlastních výmyslů, povinnost odpovědět i na nepříjemné otázky, marně žádal dodržování regulí věcného diskurzu. Proti prolhanosti komunistů s lidovými milicemi v zádech neměl tehdy šanci. Komunismus sice před 21 lety prohrál, ovšem komunistické myšlení mocenskou smrt přežilo. Požadavek slušně vedené debaty právě proto ani dnes nic neztratil na své aktuálnosti. Proto mají i současné diskuse na internetových serverech svá dobrá pravidla a stojí za to si je připomenout. Tím spíše, že v podstatě jde o diskusi neomezeně přístupnou a tedy masovou.
„Otevřeně, ale slušně,“ to je první bod pravidel diskuse na webu ČT. „Všechny příspěvky, které obsahují hrubé urážky, vulgární výrazy, pomluvy, výhružky a agresivní provokace..“ budou dle těchto regulí „smazány nebo upraveny“. Stránky iDNES.cz připomínají, že „každý, kdo vstupuje aktivně do diskuse, vchází k iDNES.cz na návštěvu… Každý slušný a rozumný člověk jistě chápe, že vulgarity, stalking, opakované vkládání příspěvků, reklama, rasismus… do diskusí nepatří“. Diskutéři, jimž se toto omezení nezamlouvá, mají plné právo i možnost odejít diskutovat kamkoliv jinam. „Diskutér má právo co chce napsat, redakce iDNES.cz co chce smazat“. Také redakce Aktuálně.cz „si vyhrazuje právo mazat podle vlastního uvážení texty hrubě urážlivé, agresivní, nadávky a zjevné provokace“. A server Lidovky.cz? Ten se po zkušenostech s pouličním debatním stylem dokonce rozhodl „ukončit anonymitu v internetových diskusích“, takže každý kdo tu chce diskutovat, „musí se registrovat pod svým skutečným jménem a adresou“. Samozřejmě, že se ani na tomto serveru nemění základní pravidlo: „Nepřípustné jsou urážky, pomluvy, vulgarity, rasismus či ponižování jednotlivce nebo skupin osob.“
Moderátoři, administrátoři a redaktoři, kteří mají všem těmto pravidlům vyhovět, jsou samozřejmě politováníhodní jedinci. Musejí mít jak dobrý žaludek, tak bezpečný smysl pro vyzobání toho, co internetovou diskusi mírně řečeno nešlechtí. Ne vždy jsou úspěšní. Ale jak řekl matematik, fyzik a filozof Blaise Pascal: „Všechny dobré zásady jsou již napsány. Nyní zbývá ještě je uskutečnit“. Jako optimista věřím, že se to na internetových serverech podaří.
Sdělení redakce portálu ČT24: Zablokování celé diskuse na blogu ze 17. 2. 2011 a blogu z 24. 2. 2011 neprovedl Ferdinand Peroutka, ale redakce ČT24, a to na základě urážlivého obsahu příspěvků některých diskutujících.
