To byste se divili, jakým zdrojem informací a historek může být jedna cesta vlakem z Prahy do Ostravy v kupé s pěti Poláky. Čtyři mladí Varšavané se právě vraceli z výletu v našem hlavním městě. Pátá spolucestující - asi čtyřicetiletá Katka - jela zase z práce. Žije v Plzni, kde pracuje v továrně jedné velké firmy, která vyrábí televizory. A je povídavá, dělí se o jednu historku za druhou. Já i mladí Poláci posloucháme několik hodin.
„Bylo nás tam hodně Poláků, ale teď máme problém. Asi ze šedesáti jsme zbyli jenom čtyři. Přicházejí totiž Vietnamci. V domě, kde nás bydlelo dřív osm, teď přespává až stovka Vietnamců,“ říká žena, která má svého syna před maturitou stále v Polsku. Jezdí za ním jen několikrát do roka. Mluví o továrně, která se postavila pro český pracovní trh, Čechů je tam ale málo. Převažují Slováci, Rumuni, Bulhaři a v poslední době právě Vietnamci. S nimi bude ale v továrně brzy problém, pokračuje Katka. Nejsou totiž zvyklí na tento druh práce, a tak je mistři často nacházejí, jak jsou schoulení v krabicích a využívají každou chvilku k odpočinku. Několikrát za cestu opakuje: „To bude masakr s Vietnamcema.“ Nemyslí tím masakr v pravém slova smyslu, ale masakr jako pohromu…
Mezi Vietnamci a dalšími národnostmi to v Plzni začíná vřít. Vietnamci jsou levnější pracovní síla a berou těm dalším práci. Konkrétně Poláky teď podle Katky nikde nechtějí přijímat. To proto, že dva z nich rozkopali v práci LCD televizor, natočili si to jako bezva zábavu a vyvěsili na internet. Od té doby je agentury, které se zaměřují na hledání práce pro cizince, odkazují na toto video s tím, že Poláky ne. Dochází i k menším násilnostem, vyhrožování nožem, hádkám apod.
Pořád jde ale určitě víc o problémové chování jednotlivců, ne hromadně Poláků nebo Vietnamců. Před několika dny zase do nacpaného autobusu, ve kterém jsem jela, přistoupil starší muž. Všichni dál seděli, dívali se z okna a předstírali, že starého pána nevidí a nemusí mu tak uvolnit své sedadlo. A tak vstal mladý Vietnamec. Noviny si v poslední době stále častěji všímají nových generací Vietnamců žijících v Česku. Vlastně Čechů vietnamského původu. Novináři ale i učitelé se často vyjadřují, že vietnamské děti jsou velmi bystré, chytré, ochotné se vzdělávat. Je to dobře. Pro nás i pro ně. Pomůžou vyvracet předsudky.
A jiný zážitek světové globalizace. Webové stránky nazvané Facebook zná čím dál víc lidí. Stránky, které umožní vytvořit jakémukoli uživateli svůj vlastní profil včetně fotografií, vznikly jako univerzitní komunitní server. Dostat se do něj mohli původně jen studenti určité univerzity. Dnes má ale Facebook - server, který slouží k potkávání kamarádů, desítky milionů aktivních uživatelů. O co tedy jde?
Vytvoříte si svůj profil, přidáte fotku, vyplníte informace o sobě včetně pohlaví a politického zaměření, informace o tom, jakou školu jste studovali, jaké filmy máte rádi a taky například, jaké je vaše životní heslo. Aktualizovat je pak můžete podle nálady nebo podle toho, co nejdůležitějšího se vám v poslední době přihodilo. Napsat tam můžete úplně cokoli. A můžete hledat své kamarády na síti. Můžete si vybírat, koho chcete za své kamarády přijmout a koho ne. Můžete si vyměňovat vzkazy a všechno ostatní. Facebook je ale jako každý jiný server, který potřebuje vydělávat peníze, velice chytrý. Reaguje téměř na všechno. Napíšete jako vzkaz pro kamarády, že se chystáte na týden do Paříže. A po stranách vašeho profilu se jakoby náhodou začnou objevovat reklamy na levné ubytování v srdci romantického města, tipy na turistické atrakce a projížďky po městě. A tak je to s každou informací, kterou Facebooku zadáte. Máte přítele Švéda, Španěla, Řeka? Facebook vám automaticky začne nabízet kurzy švédštiny, španělštiny, řečtiny. Je libo intenzivní čtyřtýdenní anebo půlroční kurz? Ani si to člověk-uživatel neuvědomuje.
Spojíte-li se s nějakým kamarádem, Facebook vám automaticky vyhledá, kdo další by mohl být váš kamarád a vy už jen vybíráte, jestli měl Facebook pravdu. Někdy až děsivé, jak moc se otevíráme virtuální síti. V kontaktu tak můžete být s kamarády po celém světě, vědět o nich to nejaktuálnější. A třeba nezapomenout na jejich narozeniny, i ty vám Facebook připomene.
