Můj muž si občas, ne příliš často, libuje, že si mě kdysi našel a vzal. Je to milé, dojemné a legrační, neboť je to přece naopak, to já si vybrala jeho. Tak jako to činí většina samiček v přírodě, přičemž jsem samozřejmě musela zavrhnout jiné konkurenční samce, protože naše kultura mnohomužství netoleruje.
Byl to, můj milý přírodovědče, normální přírodní výběr, vysvětluju mu v duchu, v němž samice hrají zásadní roli, neboť dovolí, aby se s jejich zásadní pomocí zreprodukovali spíš kvalitní samci. Pokud jde o lidi, tak se samičky dost často seknou, a vyberou si například hlupce, namyšlence – což souvisí, agresivního alkoholika, podvodníka, lenocha, ňoumu atd. Vždyť všechny nejsme výkvětem bystrosti natož moudrosti, a také, co si budeme povídat, výběr bývá omezen. Což zas mnohdy ani tak nevadí, pokud je dotyčný použitelný například v politice, pak své družce a dětem může zajistit lepší zobání než třeba bystrý a milý řadový přírodovědec.
Při tom všem ženském vybírání až přebrání mohou někteří úžasní muži zůstat zcela opomenuti, vyřazeni ze soutěže. Neužijou si tedy příliš všech těch efektů a radostí lásky a nakonec skončí bez potomků, někdy kvůli malé chybě v chování – třeba jsou mlčouni nebo se málo myjí, jindy jsou k zešílení nudní s těmi svými popisy, jak co funguje.
Dozvídat se
A proč že si můj muž nad tou mou někdejší volbou mne ruce? Protože mám prý příklon spíš k racionalitě, střízlivosti a nevytáčím ho, nemučím bláboly, které jsou v rozporu s přírodními zákony a zdravým rozumem. Každý máme své animozity a on má zvýšenou dráždivost na nepravdivá, jurodivá tvrzení a na ně mnohdy navazující podvodné podnikání.
Racionalita úzce souvisí s přijetím světa “jaký je“, s touhou poznat realitu a pravdu o ní, pochopit základní přírodní zákony. Jsem štvanec potřeby dozvídat se, co všechno je možné, a není to vždy radostná zvídavost, neboť například sám člověk může být až bestiální tvor a možné je u něj téměř vše. Je to drásavé poznávání, navzdory tomu, že zhruba víme, jak jsme se vyvíjeli, a z koho jsme vzešli. Jsou večery, kdy se nedívám na televizní zprávy, a pustím si radši muziku, ta o člověku tvrdí cosi zcela opačného.
K racionalitě inklinují spíš muži. Zajímá je, jak věci fungují, jaké zákony svět řídí, což je přibližuje objektivní realitě. Dozvídat se pravdu o prostředí, v němž se pohybujeme, nenechat se balamutit, znát pozadí různých jevů je výhodné, můžeme tak třeba adekvátně reagovat na skutečná, a ne na domnělá či vymyšlená nebezpečí. Jsou ovšem tací, kteří vnímají racionalitu u žen jako nudnou, neslušivou. Tak ať, řekla bych jim. Nemůžu za to, že mi jde tahle neženská inklinace k duhu, a to nejen v tom mém spisovatelství, v němž se snažím přidržovat pravdy. Ostatně realita je fascinující a fantasmagorická.
Proč jsou ženy tak trochu čarodějnice?
Evoluce ženy vybavila citlivým vnímáním a schopností dešifrovat sociální chování jiných osob. Většina žen docela snadno ve skupině lidí rozpozná, kdo ke komu patří, kdo koho skrytě nenávidí, kdo se tajně trápí, z tváře vám vyčtou, jaký máte vztah k životu, jste-li na tom zrovna dobře nebo naopak. Mají větší citlivost pro špatně postřehnutelné projevy, pro takzvané podprahové podněty, čtou intuitivně řeč těla. Zaregistrují půlvteřinový studený výraz v očích během přátelského objetí, bleskové potlačení vzteku či rozmrzelosti. Ženy rozpoznají, která namlouvající se dvojice už spolu strávila noc, přesto že se ti dva nedotýkají a nekomunikují ani očima - snad jen dobří herci umějí bezchybně zahrát, co ve skutečnosti necítí, neprožívají, my ostatní se stále prozrazujeme.
Těm, kteří tuhle schopnost nemají, připadají ženy jako čarodějky. Některé dámy se dokonce rovnou dají na obskurní podnikání, které tyto vlastnosti bohatě využívá, stanou se z nich kartářky, věštkyně atp. Už mě to také napadlo – jaké by to bylo, pořídit si karty a křišťálovou kouli – zaměřit se na moulíka, který se svěří rentgenu mé intuice..? No ale je to cynické a nevkusné vydělávat na lidské pošetilosti.
Zůstanu raději u svého psaní, i tam se pracuje s odhalováním lidské mysli, zážitků a třináctých komnat.
