Afrika je pro každého našince ze středu Evropy synonymem tepla, ne-li přímo nesnesitelného vedra. Tenhle mýtus je během jihoafrické kalendářní zimy zcela mimo mísu a náš malý televizní kontingent se o tom přesvědčuje doslova na vlastní organizmus. Viróza a nachlazení nás „škádlí“ už minimálně týden – Ondra Lípa raději vyhledal na pohotovosti odbornou lékařskou pomoc, neb se zaníceným krkem a mandlemi se opravdu ideálně nekomentuje. Dostal anitibiotika a snad bude mít pokoj. U mě se choroba zajímá o horní cesty dýchací mimo krk, takže to zatím střídavě utlumuju aspirinem a brufenem a nevím, jestli na pohotovosti neskončím taky.
Ještěže se přeci jen oteplilo, v noci už není pod nulou. S Mírou Bosákem už se nějaký čas na cestách za fotbalovými zápasy míjíme, takže o jeho zdravotním stavu nemám žádné informace, ale věřím, že funguje…:) Tohle počasí mělo potlačit výhodu afrických týmů, ale Evropa toho na rozdíl od fotbalistů z amerického kontinentu jak vidno zase nijak houfně nevyužila.
Podle mě je těch faktorů ústupu evropských reprezentací z pozic víc a u každého konkrétně je to namixované trochu jinak. Každopádně finalisté posledního MS si to z valné části zavinili sami, bez cizího přičinění, čímž nechci ani náhodou snižovat senzační výkon Slováků proti Italům.
Je zajímavé, že se na vyřazení většiny ostatních zástupců starého kontinentu podíleli v přímé konfrontaci reprezentace Asie, Oceánie a papírově nejslabší tým ze Střední Ameriky…
V rozhodujících bitvách si Srbsko vylámalo zuby na Austrálii, Dánsko na Japonsku, Řecko na Korejcích a Švýcarsko na Hondurasu. Sympaticky hrající Slovinci pak přišli o postup v poslední minutě. Podle mě je to důkaz faktu, že se fotbal globálně na reprezentační úrovni čím dál tím víc vyrovnává, letitá taktická převaha Evropanů je už v podstatě smazaná a mužstva „třetího světa“ přicházejí pohříchu častěji s odvážnějším herním projevem.
Trochu s tím nekoresponduje propadák Afričanů, od nichž se čekal při premiéře na domácím kontinentu hon na zbytek světa. Zvláště, když pět ze šesti jejich týmů angažovalo zkušené kouče z Evropy či Jižní Ameriky. Afričané ale alespoň mohou svorně fandit svému jedinému zástupci v soutěži. Ghana poté, co odvalila z cesty sebevědomé a ambiciózní borce USA až v prodloužení, není bez šancí ani proti Uruguayi. Mohla by tak vrchovatou měrou zachránit fotbalovou čest pořadatelského kontinentu a stát se prvním africkým semifinalistou v historii MS…
