Kapela Terne Čhave vydala nové album. Na desce Balvaj, tedy Vítr, pojednává každá píseň o silném životním okamžiku, který zažil některý z členů kapely. Skupina svůj styl s nadsázkou označuje jako rom'n'roll, vychází z romské hudby a posouvá ji blíž ke stylům funky, ska a rocku. Na páté desce hudebně o něco přitvrdili, přiznávají i kytarista a zpěvák Gejza Bendig a trumpetista Jakub Reil, kteří novinku představili v Událostech v kultuře.
Do nového alba jste promítli své vlastní silné, osudové zážitky. Jaký vítr tedy přinesl nové situace, o kterých zpíváte?
GB: Chtěli jsme udělat cédéčko, které bude pravdivé – a život sám o sobě je pravdivý, ať přinese cokoliv. Toho jsme se drželi – a zrovna ten rok se nám staly věci, které jsme nečekali.
Můžete být konkrétnější?
GB: Šlo o věci, které s člověkem dost zamávají. Nejsilnější moment byl, když našemu zpěvákovi umřela maminka. Složili jsme písničku po jejím pohřbu a bylo to velmi silné.
Jak hodnotíte album jako celek? Kam jste se podle vás s novou deskou dostali?
JR: Četli jsme kritiku, kde nám bylo vyčteno, že deska nemá koncept. Proč by ale koncept měla mít? Cítíme, že tak, jak jsme ji poskládali dohromady, jako fúzi různých muzik, koncept nepotřebuje, tak to vidíme my.
GB: Život také není nastavený, že se bude dít takhle a takhle. Život je změna a přivane cokoliv. Dá se říct, že konceptem je příběh celé kapely, lidí kolem nás.
Mezi romskými kapelami máte pověst skupiny, která tradiční hudbu hodně inovuje. Vyzkoušeli jste si i tentokrát něco nového?
JR: Zrovna na téhle desce jsme si vyzkoušeli úplně všechno. Takových osmdesát procent jsme pak smazali, ale pokusů bylo dost.
GB: Jsme kapela, která pořád něco hledá. Nápad ale musí být vždycky ze srdce, to ostatní se tam pak dotlačí.
