Hradec Králové – „Příběhem člověka jménem Karel Čapek“ je hra, spíše však prý emocionální mozaika, koláž, scénická báseň, kterou pro Klicperovo divadlo napsal Martin Františák. V jeho režii uvede inscenaci Věc Čapek hradecká scéna poprvé v sobotu 18. února.
„Charles Chapek v hvězdném světle utrpení Nové doby“ zní podtitul příběhu o Čapkově životě, ohraničeném dvěma světovými válkami, utvářeném rodinnými vztahy, zájmem o druhé a vše nové a ztížen bolestivou nemocí. Příběh českého spisovatele a dramatika je spojen s příběhem jedné země, upozorňuje také hra.
A samozřejmě neodmyslitelně s příběhem Karlova bratra Josefa. „Karel byl myslím citlivý, vnitřně zdrženlivý, ale extenzivní a workoholický i snad mesiášský a havlovsky zdánlivě naivní v tom, že svět má být dobrý. Josef byl podobný, ale oproti bratru introvertní, pomalejší. Karel jako automobilový jezdec a Josef jako houbař. Důležité je to, že v dramatu života byli jeden druhému partnery od začátku do konce. Taková zvláštní dvojice pragmatické grotesky v ulicích Evropy,“ říká o bratrech Čapkových Martin Františák. V roli Karla se představí Jan Sklenář, jeho bratra Josefa bude hrát Josef Čepelka.
- Věc Čapek autor: Tomáš Zeman, zdroj: Klicperovo divadlo
- Věc Čapek autor: Tomáš Zeman, zdroj: Klicperovo divadlo
K silným momentům v životě obou Čapků – a také ke klíčovým momentům inscenace – patří podle Františáka Karlovo vzplanutí k Olze Scheinpflugové vedle erotického zahoření k milence Věře Hrůzové. „To vše rámcově zasahuje do období umírání matky bratří Čapků a také do období Josefova sňatku se ženou Jarmilou. V tomto dramatickém životním uzlu také vyhřezává Karlova celoživotní a velice bolestná choroba zad,“ uvedl s tím, že tato část Karlova života umožňuje mýtus bratří Čapků zdravě depatetizovat.
V druhé části dozná inscenace pozměněného charakteru oproti první – zaznamenává Čapkův životní příběh v době, kdy „jakoby ztratil pohyb“. Představuje Čapka jako politicky angažovaného občana, který se upnul k osobě T. G. Masaryka. Františák přitom podle svých slov nehledá nové pravdy o Čapcích, ale hledá a nalézá velké lidi.
„Karel Čapek mě fascinuje neustálou obavou ztráty člověčenství ve světě. On varoval před tím, čím jsme a stáváme se tím. Společnost nám nenabízí svobodu a dialog, ale vytváří z nás roboty a mloky. To nejsou žádné čapkovské abstrakce. To devadesát let staré varování před manipulací korporací a vládnoucích systémů je v nás a okolo nás. R.U.R, Továrna na Absolutno, Krakatit, Bílá Nemoc, Válka s Mloky, Matka,“ domnívá se Františák.
A to je také důvod, proč by podle něho měli lidé na Věc Čapek do Klicperova divadla přijít – protože v „časech strojů“ uvidí zase jednou lidi. Laskavé, veselé, hloupé, blbé, ale i dobré. „Aby nahlédli pod slovníkové heslo a uviděli živého člověka, živé otevřené srdce (protože to oni fakt měli) a mohli se ho dotknout i se jím nechat dotknout,“ doplnila pozvánku dramaturgyně Markéta Bidlasová.
