Hra britské dramatičky Alice Birchové Anatomie sebevraždy vypráví o snaze vymanit se z traumat i tíhy minulosti a najít cestu ke štěstí. Je příběhem tří žen ze tří generací jedné rodiny. Inscenace pražského divadla Rokoko osudy všech tří hrdinek vypráví na jevišti současně.
Na jevišti Rokoka se paralelně propojují životy babičky, matky a dcery. Nejstarší Carol bojuje s psychickými problémy a nevědomky ovlivní osudy dalších generací. Její dcera Anna se snaží vymanit z tíhy rodinné minulosti. A Bonnie, nejmladší z trojice, je odhodlaná rodinný osud změnit.
Autorka příběhy psala současně a postavy na jevišti napříč dobami se doplňují nebo si odpovídají. „Bylo to velmi těžké zkoušení, ale zároveň jsme tam začali objevovat nové propojení mezi příběhy, asociace návaznosti, jednotlivý příběh není výpovědný tak, jako když je vidíte všechny tři vedle sebe,“ uvedl k tomuto pojetí režisér Marián Amsler.
Děj se odehrává napříč několika desetiletími, od sedmdesátých let po současnost, a otevírá otázku, nakolik nás ovlivňují osudy našich předků. „Snažíme se s tím naučit žít nebo bojovat nebo to popřít, všechno to začíná v dětství a pokračuje i dál,“ míní Amsler.
„Chceme tím poukázat na to, že by člověk měl pečovat o svoje duševní zdraví a také si všímat duševního zdraví svého okolí a své rodiny,“ dodává představitelka Anny Nina Fridrichová. Její další dvě divadelní příbuzné ztvárnily Gabriela Míčová a Petra Tenorová.
Přestože hra se jmenuje Anatomie sebevraždy, inscenace vypráví především o životě, vnitřní síle a naději.
