Kopřivnice - Lašské muzeum v Kopřivnici se bude v následujících měsících věnovat jednomu z nejvýznamnějších meziválečných fotografů Josefu Sudkovi. Nejprve to bude výstavou jeho asistenta, lékaře a přítele Petra Helbicha. Sudek ho nejen silně ovlivnil, ale dal mu také velkoformátovou kameru, na kterou pak fotil. Helbich zase Sudkovi ukázal prales Mionší, kde vznikly jeho slavné cykly jako třeba Zmizelé stromy.
Výstava se jmenuje Petr Helbich kamerou Josefa Sudka, protože většinu vystavených fotografií autor udělal právě velkoformátovou kamerou, kterou mu mistr dal. Tématem je většinou les, zátiší nebo také demolice. Petr Helbich, narozený roku 1929 v Praze, se potkal s Josefem Sudkem krátce po druhé světové válce ve Frenštátě pod Radhoštěm. Pocházela odtamtud jeho maminka a je to druhý domov nyní již pětaosmdesátiletého lékaře.
„V době, kdy se seznámil se Sudkem, se už zajímal o fotografii. Jeho prvním vzorem byl Rudolf Janda, jehož fotografická kniha Prales v Bekydech ho okouzlila a přivedla do Mionší i k fotografování,“ uvádí kurátor výstavy Pavel Dvořák. Helbich zavedl Sudka i do beskydského pralesa. Sudek se nadchnul ještě více než on. Helbich ho pak při fotografování v Mionší doprovázel asi osmkrát a pomáhal mu při práci. „Z asistenta nebo učedníka se postupem času stal přítel, který mu byl nablízku až do konce života,“ dodává kurátor.
Helbichovu tvorbu, kterou teď Lašské muzeum nyní představuje, podle Dvořáka ovlivnil Sudek i Rudolf Janda. „Janda mu vnukl prvotní zájem o les a prales, o krajinu a její zobrazení, také jistou racionálnost a realističnost. Sudek dodává jeho snímkům tajemno, symboličnost a také specifický způsob technického provedení,“ říká Dvořák. Pod vlivem Sudka totiž ani Helbich nezvětšuje, pořizuje jen takzvané kontaktní otisky. „Pozitiv má tak stejnou velikost jako negativ. V jeho případě nejčastěji 13 krát 18 centimetrů. A zachovává tak výjimečnou kvalitu, především co se tonality týče,“ vysvětluje Dvořák. Přes zjevnou inspiraci svými vzory a přáteli považuje Helbichovu tvorbu za suverénní a svébytnou.
Pro Helbicha jsou typické komorní kompozice, které jsou tiché, ale většinou v sobě ukrývají nějaký konflikt. Zaměřuje se na fotografování zátiší, městských interiérů a exteriérů. „Odlišné jsou jeho cykly demolicí, kde už se konflikt neskrývá, ale naplno propuká,“ říká kurátor. K nejoceňovanějším patří Helbichův cyklus Bulovka, kdy fotografoval opuštěné prostory pražské nemocnice, ve které dlouho pracoval jako lékař, konkrétně v tamním výzkumném ústavu tuberkulózy. Specializuje se totiž na plicní choroby. Snímky z této série ale v Kopřivnici neuvidíme.
Na výstavu Petra Helbicha, která potrvá do půlky září, naváže výstava samotného Josefa Sudka, výjimečného fotografa evropského formátu. Laššské muzeum proto zve na Sudkovský půlrok, který se odehraje ve výstavních prostorách Šustalovy vily v Kopřivnici.
