Prostory královské kaple brněnského hradu Špilberk jako každé léto zaplnilo sklo. Letošní výstava připomíná celoživotní tvorbu manželů Roubíčkových, originálních sklářů, kteří se proslavili především na světových výstavách.
Narodili se ve stejném roce 1922, studovali u stejných profesorů a působili ve stejných sklárnách. Spolu vystavovali a společné byly i jejich první úspěchy a ocenění, třeba za plastiky, vytvořené pro výstavy Expo v Bruselu a Montrealu.
René Roubíček patří k otcům moderního sklářského umění. Jeho vizionářský styl okouzlil tři generace tvůrců a milovníků skla z celého světa. Významně přispěl k tomu, že se sklo začalo používat jako materiál ve volné sochařské tvorbě. Se sklem spojil i novou dimenzi, kterou je volný prostor. Jedna z jeho plastik byla původně určena pro světovou výstavu Expo 2015 v Miláně, vystavená ale bude na Expu 2020 v Dubaji.
„Moje práce se sklem není jako to, že si namyšlený výtvarník nakreslí panáka nebo si udělá podle modelu ze sádry nějaký krásný akt a pak to odleje ze skla. Já naopak jsem začínal vždycky od toho, co to sklo samo dělá a pak mu dával šanci, kam až dojde samo od sebe,“ vysvětluje René Roubíček ve snímku Výtvarnické konfese.
Miluše Roubíčková se vydala jiným směrem než její muž, inspiraci vidí v poezii všedních předmětů, její díla jsou plná laskavosti, humoru a vzpomínek na dětství. Její schopnosti jí už záhy vynesly vysoké mezinárodní ocenění, stříbrnou medaili na milánském Trienále v roce 1957. Modelaci skla autorka zvýrazňuje také působením světla.
„Teď se dokonce začalo hovořit o tom, že maminka začala pop art dřív než Warhol, protože ještě před jeho fazolemi se od začátku 60. let obracela ke všednodenním předmětům a drobnostem, jako je sáček bonbonů nebo pytlík s moukou,“ říká dcera sklářů Michaela Lesařová-Roubíčková, která na výrobu matčiných návrhů dohlíží.
Brněnská výstava předních osobností českého sklářského umění Reného Roubíčka a jeho manželky Miluše Roubíčkové potrvá do září 2015.
