Praha – Francouzský herec a milovník vína Pierre Richard je z filmového plátna známý jako roztržitý smolař, který komplikuje život sobě i okolí, či romantický snílek, který je sice „nesmělý, ale léčí se“. Jedna z jeho nejslavnějších komedií Roztržitý vypovídá hodně i o něm samém. „Čerpal jsem ze svých zkušeností,“ prozradil v pořadu Hyde Park na ČT24.
Sedmasedmdesátiletý herec se netají tím, že rád rozdává smích. Jeho role v komediích jako Velký blondýn s černou botou, Hořčice mi stoupá do nosu či Život plný malérů u diváků dodnes spolehlivě fungují. „Celou kariéru jsem založil na svých vlastních chybách. Jsem roztržitý, nesmělý a ne vždy se umím přizpůsobit prostředí, ve kterém žiju. Těmi chybami jsem si ale pomohl ke kariéře,“ říká.
Jako partner s odzbrojujícím pohledem vtipně kontrastoval se sebevědomým ranařem v podání Gérarda Depardieua v komediích z 80. let Kopyto, Otec a otec či Uprchlíci. „Byl to skvělý partner, takové herce potřebuji, tím spíš, že je odlišný od mé osobnosti. Jako by to byla zeď, proti které hraju,“ podotýká Richard.
Na kontě má ale i vážnější role. Byl například kuchařem v gruzínsko-francouzském snímku Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, za nějž dostal Césara za nejlepší herecký výkon i cenu na karlovarském festivalu. Původně se měl objevit i po boku Louise de Funèse ve snímku Křidýlko nebo stehýnko, do role, kterou měl ztvárnit, se ale nedokázal vcítit, proto ji nakonec odmítl. Další příležitost objevit se s ním společně na place už se tak nenaskytla, Funès nedlouho poté zemřel.
Prvním českým dabérem Pierra Richarda byl sice Eduard Cupák, ale vzápětí dabingoví režiséři došli k závěru, že k Richardovu typu se více hodí hlas Petra Olivy. Ten namluvil Richarda poprvé v již zmiňované komedii Roztržitý a následně nadaboval na třicet filmů s tímto slavným francouzským hercem.
„Vždycky je to divné, když se vidíte a mluví vás někdo jiný, ale v určitých případech mě možná i vylepšili,“ doplňuje Richard. Nejhorší dabing své postavy ovšem podle jeho slov vznikl v Německu. „Tam mě namluvil takový tlustý herec s autoritativním hlasem. Já byl váhavý, úplný opak… Byl jsem úplně vyděšený, když jsem to slyšel,“ podotkl.
Pierre Richard, film a Američané…
„Američané nedávají francouzskému filmu šanci. Mají nesmírně protekcionistickou filmovou politiku. To mě štve, radši si koupí scénář a zahrají si to se svými herci. Jako by někdo přišel domů, obul moje bačkory, vypil moje víno a vyspal se s mou ženou. Zaplavují planetu svými filmy, je to takový americký filmový imperialismus.“
Milovník krásy a kubánských doutníků je kromě filmu také odborníkem na víno, ročně vyrobí na devadesát tisíc lahví. Loni na Žižkově otevřel restauraci pojmenovanou po jeho prvním vínu z roku 1989 Mon Rouge Pif (Můj červený frňák). Kdyby měl své oblíbené Čechy přirovnat právě k vínu, volil by šampaňské. „Česká kultura je velice jemná, intelektuální, je tam k nalezení absurdno,“ vysvětluje svůj výběr. Sám sebe pak označuje za „radostného pesimistu“. „Bráním se smíchem a humorem, je to lepší než být smutným optimistou,“ dodává.
