Tomáš Hajíček pro část obyvatelstva symbolizuje prázdné jméno. Přiznivci trash-metalové party Krucipüsk si už však mnou ruce. Určitě totiž dobře vědí, že frontman libereckých pekelníků vydal loni na podzim první sólový počin. Se svou novinku však zavadil o zcela odlišný hudební styl, proto deska jistě část fanoušků Krucipüsk nepotěší. Avšak těm, jež rádi poslouchají experimentální muziku, se Hajíček trefil do vkusu. Šílená nahrávka bez zábran, zdánlivě i bez rytmiky nebo vůbec bez jakékoliv soudnosti je geniální přehlídkou multitalentu postaršího Krakonoše. Inu když je kocour v troubě, tak myši mají pré…
Byli jste už někdy v Rock Café? Pro ty, kteří neměli to štěstí, musím uvést, že tamější pódium je snad jedno z nejmenších v Praze. Už jen čtyřčlenná kapela se na něj se svými nástroji vejde dost obtížně, co pak ale třináctičlenný big bang Tomáše Hajíčka? Čtyři sboristky, kytary, piáno (!), bicí a africké bubny nebo dvoje dechy. A do toho všeho „pantáta“ Hajíček, který přišel ve středu večer přehrát svoji kompletní sólovku nazvanou Kocour v troubě.
Plátěná košile, cylindr s pérem a proužkované kalhoty - zpěvák se rozhodl svůj oblek nepodcenit. K celkovému znění desky si ostatně nemohl vybrat případnější kostým. Podobu pohádkového Krakonoše doplnil i svým dlouhým vousem a jde se na věc! Přestože Hajíček bujaře zdravil v sále cca padesát návštěvníků, neopouštěla ho radostná nálada a radostně odstartoval svůj set list. Ten se do puntíku shodoval s přesným pořadím na desce, ale nač zbytečně prohazovat desetipísňový repertoár?
Koncertní verze songů zní naživo o dost jinak než na desce. Skladby mají odlišné aranže a muzikanti si mohou dovolit libovolná sóla. Písně mají větší drajv i celistvost. Zvukař nechal sice lehce zapadnout vokály doprovodných zpěvaček, jinak se ale s technikou popral statečně.
S čím že máte tu čest? Hajíčkova hudba evokuje změť pazvuků linoucí se z místnosti plné amatérských a opilých muzikantů. Věřte či ne, přesně takový je záměr. Stačí si pustit píseň Bába z pekla, v níž si skutečně připadáte jak v pekelném kolotoči nebo Fakt, fakt soul - zlověstná melodie pasující do tragikomické pouti. Čilý čtyřicátník koulel zuřivě očima, tančil a vůbec neopomněl divadélko okolo. Sem tam láskyplně vtiskl polibek své partnerce Ivaně Bukové stojící po jeho levici, či vesele komunikoval s publikem.
Hajíčkovy texty jsou skutečné „pošušňání“. Čiší z nich nadhled a ironie, precizně otiskují zpěvákovu osobnost. „To když si dáma řekne: A dost! Tak mizí v koupelně a z ní vyleze kost. Parfémem cáká, pejsky to láká, kočičku rádi pozvou na drink pro radost.“ - tak praví na ukázku úvodní song Kocour v troubě. Set trval něco málo přes hodinu, z toho zabralo 20 minut představování celého ansámblu.
Na to, že si Hajíček nahrál veškeré nástroje sám, sám nazpíval a nahrál ve studiu Krucipüsk, zní album skvěle. Naživo to nelze popsat - to zkrátka musíte slyšet!
