Praha – Nejstarším uměleckým uskupením v Čechách je spolek Umělecká beseda. V jejích třech odborech – literárním, výtvarném a hudebním – se pod heslem „V umění volnost“ sdružily roku 1863 přední osobnosti české kultury. V současné době má 245 aktivních členů působících na umělecké scéně. V jejím čele momentálně stojí starosta Lukáš Matoušek.
V duchu nadšené vzájemnosti a svobodomyslné tolerance se ve spolku roku 1863 sdružily přední osobnosti české kultury (Bedřich Smetana, Josef Mánes, Karel Jaromír Erben, Vítězslav Hálek, Jan Evangelista Purkyně aj.), aby daly po útlumu českého politického, společenského, tedy i spolkového života v 50. letech 19. století najevo novou ctižádost: zbavit české umění – a kulturní prostředí vůbec – provincialismu, dát mu evropský rozměr.
Již od prvních let své existence vyvíjela Umělecká beseda dlouhou řadu aktivit, z nichž některé jsou dodnes součástí její činnosti.
K významnému rozvoji spolkové činnosti došlo ve druhé polovině prvního desetiletí 20. století, kdy do Besedy postupně přicházejí mladí literáti s daleko modernějšími uměleckými podněty (Viktor Dyk, Hanuš Jelínek, Otakar Theer aj.), kteří Besedě přinesli věnem i její první samostatnou revui – Lumír. Literáti spolu s mladými výtvarníky (Václav Rabas, Vlastimil Rada, Vojtěch Sedláček aj.) přinesli do spolku mladý elán a modernější výrazový styl.
Druhým vrcholem činnosti Umělecké besedy byla meziválečná léta. Roku 1926 získala Umělecká beseda na Kampě své první samostatné sídlo s Alšovou síní a „dvoranou“ pro koncertní a divadelní provoz. V besedním domě pořádal spolek pravidelné výstavy svých členů, ale i domácích a zahraničních hostů, řadu kulturních a společenských akcí, zejména proslulé „čaje“ s častou účastí Jaroslava Ježka. S besední „dvoranou“ jsou spojeny také počátky Osvobozeného divadla (první představení Voskovce a Wericha) i Frejkova divadélka Dada.
Besední dům se rovněž stal sídlem vydavatelství, Hudební matice, nejvýznamnějšího československého podniku toho druhu, které si získalo svou úrovní i velký mezinárodní ohlas. Prostor zde našla i hudební revue Tempo. Rovněž zde sídlila redakce besední výtvarné revue Život (vydávané až do roku 1949, kde působili mj. Vladimír Holan, Josef Čapek a Karel Šourek).
V krátkém období relativní svobody 1945–47 navázala úspěšně Umělecká beseda na své předválečné tradice. Získala prostory pražského Žofína, v němž mohla uvádět i velké mezinárodní výstavy, vydávala i nadále Život a Tempo, nově i literární revui Doba a po ní Listy pro umění a filozofii.
To se radikálně změnilo po roce 1951, kdy vyšel zákon o zákazu všech samosprávných spolků. Umělecká beseda však i ve velmi stísněných poměrech bojovala o holou existenci dál, přežila ještě pokus o svou likvidaci v roce 1963, ale nástup normalizace již znamenal její definitivní konec. V roce 1972 byla přinucena k rozpuštění.
17. listopad 1989 otevřel možnost zvážit obnovu činnosti Umělecké besedy v jejím bývalém oborovém rozpětí. Po intenzívním jednání několika „starých“ členů z výtvarného a hudebního odboru byly vypracovány stanovy spolku a po valné hromadě znovuzakládajících členů byla Umělecká beseda zaregistrována dne 29. prosince 1990.
/Zdroj: Jan Rabas - Co byla a je Umělecká beseda/
