Praha - Proslul nezaměnitelným, charismatickým, melodickým a podmanivým hlasem. Takový hlas by někdy svého nositele mohl až trochu zastiňovat, kdyby však nepatřil výraznému herci, jakým byl Miroslav Moravec. Dlouholetý člen pražského Divadla na Vinohradech a vynikající dabér, s jehož hlasem je nerozlučně spjat Fantomas, inspektor Kojak či komisař Moulin, podlehl dnes těžké nemoci necelé tři měsíce po 70. narozeninách. Přestože z poslední doby znala veřejnost Miroslava Moravce více díky dabingu, bylo u něj vždy na prvním místě divadlo. Na jevišti byl šťastný a bez divadla si neuměl život představit. Jen v posledních letech jej od milované práce vzdalovaly vleklé zdravotní problémy.
Narodil se 6. ledna 1939 v Praze. Říkal o sobě, že má žižkovskou výchovu, podědil však prý i hanáckou krev po rodičích, což se odráželo v jeho naturelu. Nikdy nechtěl být ničím jiným než hercem, ostatně „rád si hrál a dělal blbosti“ celý život. První herecké krůčky udělal mezi ochotníky na Žižkově. Během studií na divadelní fakultě Akademie múzických umění nastoupil do angažmá v Mostě, poté působil v divadlech v Chebu a Zlíně.
Řekli o Miroslavu Moravcovi
Gabriela VRÁNOVÁ:
Miroslav Moravec měl výjimečně krásný hlas a jeho fantastické uplatnění v dabingu si každý jistě vybaví hned na prvním místě.
Jiřina JIRÁSKOVÁ:
Byl neobyčejný gentleman, velmi laskavý kolega. A jakkoli si nemůžu v této chvíli naříkat na ten spolek vinohradský, jeho pozice v něm je nezastupitelná.
Valérie ZAWADSKÁ:
Mirek bude všem chybět. Nejenom jeho nezapomenutelný hlas, ale i jako člověk.
V roce 1968 se vrátil do Prahy a zakotvil v silném souboru Divadla Za branou Otomara Krejči. Po jeho násilné likvidaci pak přišlo 16 let „libeňského“ období v tehdejším Divadle S. K. Neumanna. Rád na něj vzpomínal. Z role do role šel později i v Městských divadlech pražských, tedy v ABC. Nakonec se mu v roce 1996 splnilo i přání stát se členem Divadla na Vinohradech.
„Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet…“
„Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet a ono bude slušet mně“, říkal s nadsázkou. S příchodem na jeviště Vinohrad „ztratil“ do té doby svůj pověstný culík. Hrál na jeho prknech osm let. Doménou Moravcova herectví byly charaktery, výrazní chlapi, ale i intelektuálové se schopností ironické sebereflexe či „padouši“. Blízká mu byla i karikatura a groteskní nadsázka.
Sehrál desítky rolí, od Mlynáře v Lucerně přes Kreóna v Oidipovi, Jindřicha v Becketovi až po doktora Bathybiuse v Nadsamci. Kdysi snil také o Cyranovi a králi v Hamletovi, na jevišti ho minuli, oba dva však alespoň nadaboval, čímž si to částečně vynahradil. Objevil se i v řadě filmů i v televizi, i když režiséři příliš jeho talentu nevyužívali. Hrál v detektivkách, v seriálech jako Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky či Četnické humoresky. Komediální stránku svého herectví ukázal také v komedii Playgirls, v sérii Byl jednou jeden polda anebo v Kameňáku 3.
Mluví Marais nebo Fonda
Melodického Moravcova hlasu a kultivovaného přednesu často využíval rozhlas, byl i vyhledávaným recitátorem v pořadech Lyry Pragensis a ve Viole a také namluvil mnoho zvukových knih. Popularitu však získal díky dabingu. Za své mistrovství získal několik ocenění, naposledy v roce 2002 prestižní cenu Františka Filipovského. „Dabovat postavu znamená znovu ji vytvořit,“ říkal herec, který svůj hlas propůjčil Jeanu Maraisovi či Henrymu Fondovi.
Svým hlasovým uměním mnohokrát dabované postavě pomohl, a umocnil tak projev hereckého originálu. Jedním z takových případů byl i jeho nezapomenutelný inspektor Kojak Tellyho Savalase a především komisař Moulin. Jeho představitel Yves Renier, s kterým se i osobně sešel, pak prý Moravce dokonce začal kopírovat, protože mu jeho hlubší tónina více slušela. Sám se snažil podmanivosti svého hlasu nezneužívat, i když ženy přitahoval. Byl to pro něj dar, ale především prostředek k dobrému herectví. Memoárům se dlouho herec vyhýbal, až v roce 2000 společně s Miroslavou Besserovou sepsali vzpomínkovou knihu, v níž tvrdili, že „Život je parádní jízda“.
