Praha – Paco de Lucía po celém světě proslavil flamenco, aniž by ho zbavil andaluské identity a syrového temperamentu. I ve velkých koncertních síních dokáže navodit intimní, emocemi praskající atmosféru, vystupňovat ji do hraničních mezí smyslnosti a v posluchačích zapálit oheň. Letos třiašedesátiletý španělský kytarista vykřesal jiskru i dnes večer v pražském Obecním domě. Na pódiu ho doprovodilasedmičlenná skupina, v níž vynikají především zpěvák Duquende a tanečník Farruco, vnuk největšího romského tanečníka El Farruca, zakladatele legendárního andaluského tanečního rodu.
„Hodně fúzoval, vycházel z flamenkových sklaeb, do nichž jak on, tak muzikanti vkládali jazzová sóla. Dokonce i farruco, který předváděl klasický tanec, trochu jazzoval nohama. Byl to takový amalgám žánrů, velice specifický pro Paca de Lucíu,“ popsal dnešní koncert hudební publicista Tomáš S. Polívka.
Španělský kytarista horkokrevnými rytmy strhnul i české publikum. „Prostory Obecního domu spíše navodily atmosféru koncertu, kde se během skladeb tolik nepovzbuzuje,“ dodává Polívka, „ale o to větší byl aplaus po skončení písní a samozřejmě i na povzbuzování došlo, byť ne v takové míře jako třeba někde u ohně.“
"Když jsem byl mladý, uvědomil jsem si, že flamenco je jazyk, jehož slovník má deset slov. A moje teorie byla, že se dá rozšířit, aby jich měl tisíc, pokud se dodrží jeho duch, esence, charakter, osobnost." /Paco de Lucía/
Paco de Lucía pochází z hudební rodiny a vlastně se jmenuje Francisco Sánchez Goméz. Od útlého mládí patřil k vyhledávaným kytaristům a v jednadvaceti letech začal doprovázet živelného romského rebela El Camaróna de la Isla. Natočili spolu deset zásadních alb, a když El Camarón v roce 1992 zemřel, flamenco díky oběma už dávno překročilo hranice Španělska.
Paco jako první uvedl flamenco do divadelních sálů, spojil se s doprovodnou skupinou, jejíž rytmiku tvořil do té doby neznámý peruánský cajon a zanesl do něho klasiku, latinskoamerické rytmy a jazzovou improvizaci. „Je představitelem nové generace, která přišla v 60. letech, a tradičnější flamenco, postavené především na zpěvech a tanccíh, hodně posunul do instrumentální polohy,“ dodává hudební publicista Ondřej Konrád.
Paco de Lucía natočil celou řadu desek, mimo jiné s kytaristou Larry Coryelem nebo pianistou Chickem Coreou. Koncertní spolupráce s kytarovými velikány – Johnem McLaughlinem a Al Di Meolou - a jejich živá alba patří k instrumentálním zážitkům.
Dosud poslední album Cositas Buenas vydal před šesti lety a ze záznamu tu zní cante jondo El Camaróna, který si na sklonku života vychoval nástupce – Duquendea, který s Pacem de Lucíou spolupracuje od roku 1997 a doprovází ho i na pražském koncertě.
Kytara Paca de Lucíi zní také v mnoha filmech Carlose Saury a můžeme ho vidět a slyšet i ve Vicki Cristina Barcelona v režii Woodyho Allena. Je držitelem několika čestných doktorátů na prestižních hudebních universitách a v rodném městě Algeciras poblíž Cádizu mu místní postavili sochu.
