Praha - "Dobrý den, konečně se setkáváme. Já jsem ředitel." Tak takhle nějak se asi představují vedoucí pracovníci nejrůznějších společností. Ne tak docela to ale platí v novém filmu dánského režiséra Larse von Triera Kdo je tady ředitel? Nízkorozpočtová komedie slibuje, že tentokrát se opravdu plakat nebude.
Pozice ředitele s sebou nese klady i zápory. Šéf může být oblíbený, ale častější je pravý opak. Ředitel je totiž ten, kdo je odpovědný za vyhazov nadbytečných zaměstnanců, úsporná opatření, zakázání výletů, zrušení jazykových kurzů a další – mezi podřízenými - nepopulární kroky. To si uvědomuje i Ravn, který se léta vydává za jednoho ze zaměstnanců dánské firmy zabývající se IT, ačkoliv ve skutečnosti je její ředitel. Celou dobu nikdo nic netuší a tým Velké šestky (jak jsou jeho kolegové léta nazýváni) je stále více semknutější ve společné nevoli proti většině rozhodnutí „nejvyššího ředitele“, kterého nikdy nikdo neviděl. Ravn mistrně posílá maily na všechny strany a koordinuje své kolegy (neboli podřízené) žádoucím směrem.
Háček nastává ve chvíli, kdy chce Ravn firmu prodat. K tomu už mail stačit nebude, a tak nezbývá nic jiného, než si najmout neúspěšného herce Kristoferra, aby se za nejvyššího ředitele vydával. Obchod se ale hned nepodaří a Kristoferr je nucen svou roli hrát dál, což vede k různým komickým situacím, ať už při vedení technické porady a prezentování vizí firmy, jimž samozřejmě nerozumí, nebo při rozkrývání vztahů, které (byť vznikly elektronickou komunikací) mezi ředitelem a celým kolektivem fungují. Neubrání se ani nátlaku ženského osazenstva firmy.
Kristoferr se ostupně dozvídá, co všechno Ravn svým spolupracovníkům provedl. Začne se v něm ozývat svědomí a přemýšlí, že Ravnovi jeho obchod překazí. Na druhou stranu chce ale konečně dobře zahrát tu nejdůležitější roli svého života…
Trier dává opět nahlédnout do některých specifičností dánské mentality a soudržnosti, projevující se v zaměstnání společným zpěvem a kolektivními rituály. Naznačuje, že Ravnovo počínání nemusí být úplně odsouzeníhodné, protože jemu jde především o to, aby zůstal oblíbeným. Nejvíce se totiž bojí, že by ho jako původce a nositele špatných zpráv neměli kolegové/podřízení rádi.
Technika jump-cutů, kterou Trier použil třeba v Tanci v temnotách, tedy dynamický střih, který v důsledku vypadá, že byl vynechán jeden záběr a obraz jakoby „poskočil“, přispívá ke komičnosti celého snímku. Není to jediné porušení filmových pravidel - například postavy při dialozích někdy neobvykle odcházejí mimo obraz nebo momenty, kdy sám režisér komentuje dění na plátně.
Po dosud nedokončené trilogii (Dogville, Manderlay a zamýšlený Washington) si Trier odskočil k nenáročnému projektu. Komedií Kdo je tady ředitel? navázal na svoje předchozí odpočinkové projekty, jako byl televizní seriál Království nebo Idioti. Snímek má českou premiéru 29. března a bude také uveden v rámci letošního Febiofestu.
Režisér si navíc pro pozorné diváky vymyslel speciální soutěž. Do filmu zakomponoval rušivé vizuální prvky, tzv. „Lookeys“, které se občas objevují, ale s filmem nijak nesouvisejí. Kdo je všechny objeví, získá cenu a roli v příštím Trierově snímku Antichrist. Trier si přál, aby diváci byli aktivní a aby aspoň tímto způsobem mohl trochu kontrolovat vnímání snímku. Aby se čeští diváci necítili ochuzeni, protože soutěž platí pouze pro Dánsko, připravil tuzemský distributor zase zvláštní soutěž přímo pro ně. Za poslaný lístek z filmu a nejzajímavější návrh pracovního dne ředitele Artcamu se vylosovaný šťastlivec stane na jeden den skutečným ředitelem distribuční společnosti se vším, co to obnáší: stejně jako Kristoferr povede poradu se zaměstnanci, k dispozici bude mít sekretářku a navštíví filmové laboratoře.
Kdo je tady ředitel?
Direktøren for det hele
The boss of it all
Dánsko 2006/100 min
Scénář, režie: Lars von Trier
Hrají: Jens Albinus, Jean-Marc Barr, Peter Gantzler, Sofie Gr&248;l, Iben Hjejle, Fridrik Thór Fridriksson
