Praha - Operu o ženě, která navzdory své nesmrtelnosti touží po lásce, smyslu a naplnění a závidí tyto věci smrtelníkům, dnes a zítra premiérově uvede Národní divadlo. První scéna si nastudováním opery Věc Makropulos připomíná 80. výročí úmrtí jejího autora, skladatele Leoše Janáčka. Titul na námět stejnojmenné hry Karla Čapka je koprodukčním projektem opery ND a Anglické národní opery. Režie se ujal jeden z nejvyhledávanějších operních režisérů současnosti, Američan Christopher Alden.
Věc Makropulos napsal Janáček na motivy známé filosofické komedie Karla Čapka. Přestože se drží základních dějových faktů, situací a postav, ve své opeře ještě vyhrotil erotické vztahy a erotickou atmosféru příběhu.
„Udělal z toho vášnivou, temnou, hlubokou operu. Přetvořil Čapkovu hru v něco úplně jiného, mnohem víc citového,“ říká Christopher Alden. Ten operu inscenoval v jiném obsazení před dvěma roky v Anglické národní opeře. Na pražskou scénu se Janáčkova předposlední opera vrací po 9 letech, poprvé zde byla uvedena v roce 1928.
Hlavní part zpěvačky Emilie Marty - Eliny Makropulos, dcery lékaře Rudolfa II. žijící díky elixíru života přes 300 let, byla svěřena mladé německé pěvkyni Gun-Brit Barkminové. S Janáčkem se nesetkává poprvé, zazpívala si už jeho Jenůfu i Káťu Kabanovou. V roli Alberta Gregora se představí italský tenorista Gianluca Zampieri; i ten už má s Janáčkem zkušenosti, z opery Její pastorkyňa.
Za hudební nastudování je zodpovědný umělecký šéf opery brněnského Národního divadla Tomáš Hanus, který ji již řídil v pařížském divadle Opera Bastille. Opera zazní na scéně Národního divadla pouze šestkrát, poslední představení se uskuteční 21. února.
Při příležitosti Janáčkova výročí uvede ještě Národní divadlo 28. prosince recitál Pocta Leoši Janáčkovi. Janáčkovu Moravskou lidovou poezii v písních a písňové cykly Janáčkových uměleckých souputníků přednesou mezzosopranistka Dagmar Pecková a barytonista Ivan Kusnjer.
