Praha – Hrůzu a erotiku má prý rád režisér Juraj Herz a oboje se také objevuje v jeho filmech, které zneklidňují i fascinují. Koneckonců jeho přáním je natočit erotický horor. Herz je režisérským samoukem, filmování ho provází celý život a do důchodu se rozhodně nechystá. I když dnes oslaví pětasedmdesáté narozeniny. Nedávno měl premiéru jeho horor T.M.A a už dokončuje další film z válečných Sudet.
Lásku k filmu v Jurajovi vzbudil jeho otec, vášnivý fotoamatér a majitel malé kamery, kterou syna stále natáčel. V Kežmarku, kde se Juraj 4. září 1934 narodil, chodili Herzovi na všechny filmy do jediného místního kina.
Ten, co s ním slavní famáci nechtěli kamarádit
Herz vystudoval uměleckou průmyslovku v Bratislavě a také loutkářskou fakultu DAMU. Po škole působil jako herec a režisér v pražském divadle Semafor. K filmovému řemeslu se dostal jako asistent režie na Barrandově, kde pracoval mimo jiné na filmu Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár - Elmar Klos.
Na FAMU ho ale nepřijali a ani slavná generace Chytilová, Menzel, Němec s ním nechtěla nic mít. Přesto natočil jednu povídku do jejich společného projektu hrabalovské adaptace Perliček na dně. Sběrné surovosti byly debutem Herze jako samostatného režiséra, z projektu byly však vyřazeny a promítaly se odděleně.
Herz se ale přesto prosadil jako talentovaný tvůrce originálních filmů. Jeho smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění je asi nejpatrnější ve Spalovači mrtvol podle předlohy Ladislava Fukse. Herz chtěl zfilmovat i další adaptace jeho knih - Myši Natálie Mooshabrové, Příběh kriminálního rady a také Nadsamce podle Alfreda Jarryho. Nic z toho mu ale nepovolili.
Do filmové historie se Herz zapsal žánrově různorodými snímky. Pustil se do psychologického dramatu (Petrolejové lampy, Den pro mou lásku), komedie (Holky z porcelánu), stylizovaného romantického příběhu (Morgiana) i pohádek, při kterých prý děti utíkaly s křikem z kina (Panna a netvor, Deváté srdce). Z Herzovy dílny pochází také první český sci-fi horor o autu poháněném lidskou krví Upír z Feratu.
Po zákazu bizarního snímku Straka v hrsti, ke které nahrál hudbu Pražský výběr, odešel Herz v roce 1987 do Německa, kde točil zejména pro televizi. Po revoluci se opět vrátil do Česka a režíruje filmy i divadelní hry.
Černá komedie z koncentračního tábora, to je Herz
Jeho zatím posledním filmem, který bude mít premiéru v roce 2010, je válečné drama Habermannův mlýn. K natáčení ho vedla i osobní zkušenost. Herz pochází z židovské rodiny a za druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře. Z prostředí Ravensbrücku, kterým sám prošel, natočil v osmdesátých letech drama Zastihla mě noc. Natočit prý chtěl o koncentračním táboře i černou komedii.
Habermannův mlýn se odehrává v Sudetech za války a těsně po ní a zachycuje česko-německé vztahy, které podle Herze nelze vidět černobíle. „Když jsem byl jako děcko na Slovensku, přišli nám říct, že nás zavřou. Schovali nás v jediné německé vesnici Eisdorf, sedm kilometrů od Kežmarku, teď se to jmenuje Žakovce, a nebyl tam jediný Slovák. Všichni věděli, že jsme tam schovaní, já jsem si hrál s dětmi venku. Pak nám oznámili, že se můžeme vrátit. Slovenští gardisté nás ale udali a ocitli jsme se v koncentráku. Po návratu jsme šli těm Němcům poděkovat do Eisdorfu. Všichni však byli vyhnáni a na jejich místech byli právě ti bývalí gardisté, kteří pomáhali SS a teď se stali členy komunistické strany. I proto mám svou osobní zášť a tu chci dát na vědomí,“ uvedl k filmu Herz.
