Zabalit stany, napěchovat krosny k prasknutí, obout těžké boty, připravit se na všechno a může se vyrazit na Open Air Festival! Tento nováček mezi festivaly otevřel své brány již podruhé v Panenském Týnci a nalákal na svůj program několik tisíc nadšenců. Počasí tentokrát pořádně potrápilo jak návštěvníky, tak pořadatele. Nadšení z příjezdu velikánů typu The Chemical Brothers, Interpol nebo Good Charlotte však nedokázal zkalit ani ten nejčernější mrak…
Kelímky od piva, papírové tácky či prázdné lahve? Tak tyhle odpadky na Open Airu neuvidíte. Festival si mimo hudebních aktivit totiž zakládá na čistotě a pořádku. Není tedy divu, že svou image pojal i jako akci vhodnou pro rodiče s dětmi. Ty většinou řádily v dětském koutku nebo na trampolíně, zatímco ti starší se po areálu proháněli na čtyřkolkách nebo obdivovali jeho titěrnost z kabiny vyhlídkového letu helikoptéry.
Čtvrtek - den zdarma! Zdarma – magické slovo, které první den přitáhlo i výletníky z okolí. Během tohoto dne se v hlavním stanu představily zejména české kapely, jejichž vystoupení značí určitou sázku na jistotu – např. Švihadlo či Totální nasazení. Na paty jim ten večer však zdatně došlápli miláčci českého publika, slovenští Polemicse svým SKA. Zato excentrický projekt Matěje Rupperta a Romana Holého Neruda vypudil ze stanu překvapivě početnou část obecenstva, tudíž polonahého Rupperta obdivovali už jen ti nejvěrnější.
„V pátek očekávejme pouze slabý vánek,“ zněla původně předpověď. Onen vánek prohýbal stanové tyče až k zemi a odnášel, co se dalo. Zatímco ze sebe na menším pódiu Koblížc! chrlili teenagerské… cosi, pořadatelé se na hlavní stagi prali se silným větrem. Kvůli nepříznivým podmínkám tak návštěvníci přišli o očekávaný set kapely Skyline. Situaci zde zachránili svým funky až J.A.R. Jednotka akademického rapu konečně rozveselila zachmuřené obličeje. Michal Viktořík s Otou Klempířem skvěle posloužili coby studnice vtipů, Dan Bárta se zase setem vyloženě protančil a strhl s sebou i publikum. Pánové předvedli jedno z nejlepších vystoupení open airu a navnadili posluchače na svou nadcházející zářijovou desku. S rozjetou vlnou se svezli i MIG 21 a Chinaski, vše uklidnili až melancholičtí Priessnitz.
Víte co? Tata Bojs ještě stále zmáčknou baréčko jako postaru. Je to skoro k vzteku, ale klukům z Hanspaulky se daří vše, na co sáhnou. Od příjemného projevu, skvělé světelné show, po geniální muziku – Tatáčům nelze vytknout ani píď, dokonce ani Mardošovy zářivě modré brýle. Hity z Ležaté osmičky naživo perfektně zafungovaly, a když dozněly poslední tóny, všichni věděli, že jediné jejich přání je opakování. Opakování takového koncertu.
Vydatnou porci elektronické hudby počali za setmění servírovat britští Leftfield, avšak pořádnou bombu odpálili až The Chemical Brothers, jejichž světelná projekce byla jedním slovem ohromující. Po plátně přebíhali brouci, protančily neonové postavy nebo se ze stropu snášely provazce svítících žárovek. Nutno říct, že se na žádném jiném vystoupení se nesešlo tolik návštěvníků, nikde jinde se přihlížející netěsnili daleko na příchozích cestách. Svým hitem Hey Boy Hey Girl rozložilo londýnské duo areál do posledních zbytků. Goose svým dance rockem příliš nezaujali, těm vytrvalým se tedy alespoň postarali o dojezd.
Poslední festivalový den opět okupovali převážně standardní domácí interpreti. Příjemnou změnou proto byla i drobná divadelní představení v podání Ester Kočičkové nebo vložka oblíbeného pořadu Na stojáka.
Kapela Kryštof organizátorům dokázala, že nepatří do starého železa a odsouvat je na menší pódium nebyl dobrý nápad. Richard Krajčo zářil štěstím – prostor pod ním přetékal lidmi daleko, předaleko. Havířsko-ostravská sedmička oplývala vřelostí a příjemnou jednoduchostí. „Takový hezký český koncert,“ nechal se slyšet jeden ze spokojených fandů. V duchu této atmosféry vesele pokračovali i Nightwork. Frontman Vojta Dyk si zapěl mimo jiné i árii z Dvořákovy Rusalky a složil hold disco muzice 90. let prostřednictvím songu It's my life Dr. Albana.
Zato členové Interpol ztratili vřelost kdesi nad oceánem. Oslavovaná kytarovka svým nástrojům rozumí, hudebně si vedli vcelku dobře. Zpěvák Paul Banks si ale set vyloženě mechanicky odzpíval. Záblesk úsměvu šlo zahlédnout jedině v momentě, kdy kytarista pokazil začátek skladby, jinak si Newyorčané vystoupení odbyli s chladností anglických gentlemanů.
Kdo čekal, že se na Good Charlotte budou rozdávat lízátka s nápisem „I love Joel!“ a ochranka bude křísit každou druhou slečnu, mohl být příjemně překvapen. Pop-punková pětice si nehrála na drsné hochy, spasitele scény ani na hudební guru. Své písně nabídli v čisté syrové podobě, překvapivě zařadili i velký počet starých kousků. Samozřejmě se to neobešlo bez hlášek typu „You guys are fu****g crazyyyy!“, ale i tak byla energická hodinka v jejich společnosti příjemným zakončením festivalu. Přestože po zhasnutí světel Good Charlotte započal odliv návštěvníků, ti nejstatečnější si počkali na českou partu 100°C.
Open Air Festival v Panenském Týnci (11.-13. srpna) nabídl celkem sedm stagí, přes dvacítku hudebních kapel a DJs. Pořadatelé letos vysadili oproti loňsku laťku v praktických věcech. Ve svém kalendáři si nechte příští rok v srpnu určitě volno, tahle událost stojí za návštěvu.
