David Bowie, muž mnoha umění a tváří

Málokterému zpěvákovi se podařilo natolik poznamenat tvář moderní pop music jako právě Davidu Bowiemu. Výrazný hudební umělec zemřel nečekaně 10. ledna ve věku šedesáti devíti let. Publicista Josef Rauvolf vzpomíná na svá pražská setkání s touto hudební legendou.

S Bowiem odchází další z umělců, kteří se nebáli překračovat hranice nejen svého žánru, ale i hudby jako takové – s trochou nadsázky můžeme prohlásit, že pokud by se nevěnoval zrovna hudbě, stejně skvěle by se uplatnil ve výtvarném umění, divadle, filmu, literatuře či tanci, a to jak prakticky, tak teoreticky.

Co to je za panáčka?

Psávalo se po vydání každého dalšího Bowieho alba, jaký je to chameleon – samozřejmě v dobrém. Něco na tom zdánlivém klišé ale je. Pro jeho tvorbu bylo charakteristické, že nerad setrvával na již dosažené metě, ale zkoušel další výrazové i umělecké prostředky, chtěl jít zkrátka dál a neomílat donekonečna vzoreček na úspěch.

Zároveň měl jeden úžasný dar – ať vzal do ruky jakýkoli žánr, hard rock, popovou baladu či divokou elektroniku, vždy to bylo dokonalé, zároveň ale bylo slyšet, že to je David Bowie. S nadsázkou: Kdyby se rozhodl natočit country či dechovku, opět by to byla dechovka jako vyšitá, zároveň i skvělý Bowie.

Zemřela rocková legenda David Bowie
Zdroj: John Rowlands/ZUMAPRESS.com

Přiznávám ale, že zpočátku jsem mu právě tuto proměnlivost měl dost za zlé. Když jsem někdy počátkem sedmdesátých let vídal jeho fotografie v těžko dostupných zahraničních časopisech či na obalech desek, čímsi mě popuzoval. Nejspíš to bylo jeho velkým důrazem na image, říkal jsem si, co to je za panáčka, našminkovanej jak nějaká slečinka, vlasy hned dlouhé, pak zas nakrátko a oranžové, stylizaci střídá snad den co den. Prostě, přišel mi jako nějaký šášula, provokoval mě.

Nutno ale dodat, že jsem neslyšel jedinou notu, což se naštěstí mělo změnit. Kamarád mi na jaře 1973 půjčil jeho tehdy čerstvé album Aladdin Sane – i na něm byl dokonale stylizován, také make-upu bylo dost – a já žasnul! Směs tvrdého rocku, do nějž byl zcela přirozeně začleněn divoký free jazz, odkazy na rokenrol, vypjaté sbory, texty o něčem. A byl jsem lapen a od té doby jsem na Bowieho, „toho teplouše“, jak se tehdy po Praze říkalo, nedal dopustit.

Děsivé předpovědi budoucnosti

Věděl totiž, že má-li její sdělení skutečně zapůsobit, hudba sama o sobě nestačí – proto všechny ty jeho stylizace, dotažené do posledního detailu, kostýmy, účesy, výtvarná ztvárnění klipů.

A možná ještě jedna vzpomínka: Když vydal v roce 1983 album Let's Dance s vyloženým discem, které jsem tehdy upřímně nenáviděl, v jeho podání mi nevadilo a vzpomínám, jak jsem jej před kamarády hájil.

Dnes již jeho proměnám dobře rozumím, Bowie totiž dokázal velice střízlivě promýšlet své umělecké konání, což vůbec nesnižuje míru jeho mimořádného talentu, a uměl využít všechny možnosti, které v sobě skrývá jak on sám, tak celý umělecký svět se svým odkazem, současností i budoucností. Budoucností, kterou dokázal formovat. Ostatně již v roce 1972 o něm britský tisk napsal, že „Bowie je naším nejfuturističtějším muzikantem, ovšem někdy jde z toho, co vidí, trochu děs“. Jistě, tak už to ale bývá…

obrázek
Zdroj: ČT24

Stačí si ovšem pustit jeho album The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars ze stejného roku, plné tísnivých vizí společnosti i hudby jako takové, zpracování orwellovské dystopie 1984 na albu Diamond Dogs z roku 1974 či ještě děsivější album 1. Outside z roku 1995. Bowie přitom pouze dokázal, jako sociolog, ale i jako výsostný umělec, číst mezi řádky a citlivě reagovat. Ostatně jako vždy, když přicházel s novou tváří své hudby. Jistě mu pomáhala jeho mimořádná sečtělost a vzdělanost, zběhlost ve všech oblastech umění i filosofie, byl tak osobností vpravdě renesanční.

Hovory s D. B.

Krásně se to potvrdilo při dvou rozhovorech, které jsem s ním dělal – Bowie totiž nejenže „povinně“ mluvil o nejnovějším albu, nádavkem jsme probírali témata tak zdánlivě nesouvisející, jako byl William Burroughs a viktoriánská Anglie, Richard Wagner a Egon Schiele, Jules Verne a experimentální umění, Nietzscheho filosofie a Andy Warhol, a tak bych mohl pokračovat. Bylo to rozmlouvání s člověkem, který ví, o čem mluví, a neháže kolem sebe slovníkovými či přebalovými moudry.

A když jsem před jeho prvním pražským koncertem v roce 1996 – byl jsem samozřejmě na všech třech, o rok později i v roce 2004 – našel na záznamníku vzkaz s nezaměnitelným hlasem, zvoucím mě na večeři a před koncertem do zákulisí, těžko popsat , jak mi bylo. Opět, povídání to bylo zasvěcené, hluboké, lidské, probírali jsme vše možné, hudební lásky, společné newyorské známé a obrazy visící v jejich bytech – cítil jsem, že nic nehraje, a na tom nic nemění vědomí, že Bowie „svým“ novinářům zkrátka rozuměl…

„Poslední slovo“

Je zbytečné zde podrobně převyprávět celou Bowieho uměleckou dráhu, od počátků, strávených v divadelních souborech přes psychedelií a drogami ovlivněný konec 60. a počátek 70. let, koketování s elegantním bílým soulem a první osahávání oblasti elektronické hudby, následované výrazně tanečním obdobím, po němž přišla završující fúze free jazzu, world music, rocku a všeho dalšího, až ke zklidnění a nadhledu desek posledních, po nichž přišlo album z nejlepších, Blackstar, které tvořil již s vědomím své smrtelné nemoci – a nechci ani přemýšlet, jak mu asi bylo, když stál ve studiu či před kamerou.

Choval se jako vždy profesionálně? Nejspíš ano, ale co vše se mu honilo hlavou? Uvažoval o tom, že je to album, jímž uzavírá svou bohatou uměleckou dráhu, jeho „poslední slovo“? Album, jež si dal před třemi dny k narozeninám. Narozeninám bohužel posledním.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kvíz: „Jen sympaťáci umírají mladí.“ Znáte dobře Červeného trpaslíka?

Ve věku sedmdesáti let zemřel britský režisér a scenárista Rob Grant, jeden ze spolutvůrců britského sci-fi sitkomu Červený trpaslík, informovala ve čtvrtek britská média. Připomeňte si osudy posádky lodi, která bloudí v hlubinách vesmíru, prostřednictvím kvízu.
před 1 hhodinou

Netflix ustoupil v bitvě o Warner Bros. Studia může převzít Paramount

Americký provozovatel streamovací platformy Netflix oznámil, že odmítl zvýšit nabídku na převzetí filmových studií a streamovací divize konglomerátu Warner Bros. Discovery (WBD). Jeho krok po několikaměsíčním boji o převzetí otevírá dveře k akvizici WBD mediální skupině Paramount Skydance, a to zhruba za 111 miliard dolarů (2,28 bilionu korun).
03:21Aktualizovánopřed 6 hhodinami

Francouzského Césara za nejlepší film získal L'Attachement

Francouzskou cenu César za nejlepší film získal snímek „L'Attachement“ režisérky Carine Tardieuové. Po slavnostním udílení cen francouzské filmové akademie o tom v noci na pátek informovala agentura AFP. Snímek uspěl také v kategoriích nejlepší herečka ve vedlejší roli a nejlepší adaptovaný scénář, proměnil tři z celkových osmi nominací.
před 15 hhodinami

Brno k výročí návštěvy Alžběty II. smekne klobouk

Na brněnskou Novou radnici přibude nové umělecké dílo od Radka Talaše. Motiv červeného klobouku odkazuje k návštěvě britské královny Alžběty II., která moravskou metropoli navštívila 28. března před třiceti lety. Pamětní desku odhalí Brňané v den výročí, nyní klobouk odlili pracovníci slévárny v Popovicích na Uherskohradišťsku.
včera v 18:05

Předjaří vítá v Královské zahradě na Hradě tisíce květin

V Empírovém skleníku v Královské zahradě Pražského hradu lze vidět více než sto odrůd kvetoucích jarních květin. Na výstavě Předjaří: Zahrada malých gest je doplňuje výtvarná tvorba mladých českých a slovenských autorů.
včera v 17:03

Bráchova reakce mě dojala, říká režisérka oceněného dokumentu o závislosti

Jako krásné, ale zároveň děsivé vnímá režisérka Pepa Lubojacki reakce diváků z festivalu Berlinale na svůj dokument. Potvrdily jí, že její zkušenost není ojedinělá. V koprodukčním česko-slovenském snímku Kdyby se holubi proměnili ve zlato zachytila boj se závislostí ve vlastní rodině. Z Berlinale si odvezla cenu pro nejlepší dokumentární film. Mluvila o něm i s Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
včera v 11:11

VideoFilmové premiéry: Drobná nehoda, Čaroděj z Kremlu či Presleyho koncerty

Do tuzemských kin míří oceněné filmy i jeden koncertní snímek. Drobná nehoda je temná groteska o pomstě politického vězně a vítězný snímek z festivalu v Cannes od íránského režiséra Džafara Panahího. Kritika na stejné přehlídce popsala jako tísnivý procedurální thriller další kinonovinku – francouzský Případ 137. Drama Čaroděj z Kremlu má být pohledem do zákulisí ruské politiky, v hlavních rolích s Paulem Danem a Judem Lawem. A hudební dokument EPiC: Elvis Presley in Concert se vrací k sedmiletému koncertování krále rokenrolu v Las Vegas.
včera v 09:56

Zemřel někdejší člen kapely Olympic, klávesista Jiří Valenta

Zemřel bývalý člen skupiny Olympic, klávesista Jiří Valenta. Bylo mu 66 let. O hudebníkově úmrtí informovala na facebooku kapela s odkazem na Valentovu rodinu. Ze skupiny před několika lety sám ze zdravotních důvodů odešel.
25. 2. 2026
Načítání...